Nejmenší obratlovci
| 28. 2. 20221902: Dle „Science“ (1902 Jan. 3.) jsou nejmenšími obratlovci rybky cyprinodontní a sice: Heterandria formosa Agassiz žijící v krajích mezi již. Carolinou a Floridou, jichž samci dosahují 18 až 19 mm a samičky 25 mm. Právě tak malý druh, nebo ještě menší je Lucania ommata Jord. z Floridy. Ještě menší je živorodá Gambusia affinis, kdež dospělý samec je sotva 12.5 mm dlouhý, ale samička dosahuje délky 5 cm. Okounovitá rybka Elassoma evergladei Jord. z bažin Georgie a Floridy bývá jen 20 — 33 mm dlouhá. Z mořských obratlovců jest nejmenším Acymmetron lucayanum Andrews z Bahamských ostrovů, který jest asi 19 mm dlouhý. Nejnověji však obdržela státní rybářská komise severoamerických států četné exempláře úplně neznámé dosud rybky z Filipinských ostrovů (z již. Luzonu, z jezera Buhi), patřící mezi čeleď Gobiidae, nazvané Mistichthys luzonensis Smith. Tato jest nejmenším obratlovcem na naší zeměkouli, neboť samička dosahuje 12–15 mm, a samec průměrně 12.5 mm dlouhý nepřesahuje 13.5 mm. Rybky ty jsou oblíbeným pokrmem u domorodců a též dle sdělení lékařů z vojenské nemocnice jsou chutny a hromadně se prodávají.
2022: Světový rekord z roku 1902 je dávno překonán, nejmenší dnes známý dospělý obratlovec měří na délku jen 7,7 mm. A není to kvůli růstu průměrné globální teploty v průběhu posledních sto dvaceti let, jak by snad někoho mohlo napadnout: Bergmannovo pravidlo přece říká, že jedinci téhož druhu jsou v oblastech s teplejším klimatem menší než v oblastech chladnějších, protože se nemusí tolik obávat tepelných ztrát, a mohou si tedy dovolit větší povrch relativně k objemu těla.
Důvod je prozaičtější. Biologickou rozmanitost světa poznáváme postupně a na špičce žebříčku nejmenších obratlovců jsou dnes druhy, které autor citovaného článku nemohl znát. Nejmenším známým obratlovcem je dnes žába Paedophryne amauensis, objevená roku 2008 na Papui Nové Guineji1) (Vesmír 91, 128, 2012/3 ) a nejmenší rybou Paedocypris progenetica ze Sumatry (7,9–10,3 mm).
Poznámky
1) Rittmeyer E. N. et al.: PLOS One, 2012, DOI: 10.1371/journal.pone.0029797.
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [333,26 kB]