Nejmenší obratlovec světa

Obratlovci jsou třídou živočichů, která se vyznačuje extrémním velikostním rozpětím svých zástupců. Na jedné straně této škály stojí kytovci, jejichž některé druhy dorůstají délky přes 25 metrů, na straně opačné pak zvířata, dosahující délky necelých dvou centimetrů: trpasličí ryby, ocasatí obojživelníci, žáby či gekoni. (Velikost největšího a nejmenšího obratlovce se tak liší přibližně pěttisíckrát.) Absolutním rekordmanem dosud byla kaprovitá ryba Paedocypris progenetica, pocházející ze Sumatry, která v dospělosti dorůstá délky osmi až deseti milimetrů. Z východního cípu ostrova Nová Guinea je nyní hlášen objev dvou druhů trpasličích žab, patřících do nedávno popsaného rodu Paedophryne. Jedna z nich, Paedophryne amauensis, je s průměrnou délkou 7,7 milimetrů vůbec nejmenším obratlovcem světa. Tyto vskutku nepatrné žáby žijí v listové opadance vlhkých tropických lesů, kde se za soumraku a za rozbřesku ozývají sérií vysokofrekvenčních volání, nápadně připomínajících cvrkot rovnokřídlého hmyzu. Soumračná aktivita činí tento druh snadno přehlédnutelným, a tak není divu, že na své objevení musel dlouho čekat.

Velikostní extrémy jsou předmětem zájmu zoologů nejen kvůli typické lidské zálibě ve všemožných „nej“. S extrémní velikostí je spojena řada morfologických a fyziologických adaptací i neadaptivních změn, s miniaturizací celkové zjednodušení tělního plánu. Na kostře Paedophryne lze najít řadu redukcí, zahrnující neúplnou osifikaci, poměrné zmenšení či nepřítomnost některých lebečních kostí a unikátní snížení počtu obratlů. Rovněž snížení počtu prstů končetin, podobně jako u známého, pod kůrou žijícího, mexického mločíka Thorius arboreus. Počet prstů je při takto extrémní miniaturizaci omezen už samotnou velikostí buněk.

Dosavadní velikostní rekordmani, ať už plejtvák obrovský nebo Paedocypris, jsou vodní zvířata, což by vybízelo k domněnce, že velikostní extrémy jsou svým výskytem vázány na vodní prostředí. Objev Paedophryne amauensis ukazuje, že tomu tak nemusí být a že suchozemské prostředí přeje, alespoň těm miniaturním, obratlovcům zrovna tak. S tím, jak jsou popisovány stále nové druhy trpasličích žab, se také ukazuje, že tyto druhy nejsou jen ojedinělými odchylkami, ale představují novou, doposud nerozpoznanou ekologickou gildu, přítomnou ve vlhkých tropech celého světa. Všechny tyto druhy navíc spadají do jediné evoluční linie žab, do čeledi Microhylidae, jejíž zástupci mají k miniaturizaci sklony, zatímco jiné skupiny (např. u nás se vyskytující čeledě Bufonidae, Hylidae a Ranidae) extrémně malé druhy postrádají. (PLoS ONE 7, e29797, 2012)