Zpěvní ptáci za oceán

Bylo 12. ledna roku 2021, když mi ve schránce přistála následující zpráva ze samotného středu Vesmíru:

Parník „Tintern Abbey“ vyplul právě z Temže s nákladem 1200 zpěvných ptáků, určených pro Nový Zéland. Mezi nimi jest 100 čermáčků, 100 sýkorek, 100 vrabců, 140 jiřic, 180 pěnkav, 170 zlatohlávků, 100 stehlíků a také 110 koroptví. Děje se tak na žádost hospodářů na Novém Zélandě, jejichž úrody značně trpívají každého roku nedostatkem hmyzožravého ptactva, jež by hubilo škodlivý hmyz.¹⁾

Přetavit radost z článku na text mi zabralo dobu delší než vhodnou… Kam se však hrabu na samotného autora citovaných řádků! A tím nemyslím ani mimozemšťany, ani současnou redakci časopisu Vesmír. Polozapomenutá zpráva ve skutečnosti vyšla 1. dubna roku 1883 v tehdy ještě mladém Vesmíru. Text popisuje příběh lodi Tintern Abbey, která opustila anglický přístav Gravesend 7. ledna 1875 a do cíle v přístavu Lyttelton nedaleko města Christchurch na novozélandském Jižním ostrově doplula 3. května téhož roku. Trvalo tedy téměř osm let, než informace o velkolepém nákladu opeřenců pronikla i do naší zemičky. Tichá pošta zprávu nejen zpozdila, ale i mírně zkreslila (zřejmě i vlivem překladu). Proto ji nyní, po téměř 140 letech, pro jistotu upravím. Tintern Abbey nebyl parník (to by mu cesta netrvala čtyři měsíce), ale plachetnice, která do tehdejší britské kolonie vezla 309 kolonistů, z nichž se konce daleké cesty nedožilo 18 lidí (16 většinou malých dětí a dva dospělí). [1]

Na palubě ale bylo, jak už víme, i zhruba 1200 ptačích pasažérů. Tady zpráva nelhala. Téměř 80 % opeřenců cestu přežilo, což z výpravy činí možná vůbec nejúspěšnější ptačí dovoz té doby. Některé obdobné plavby sice byly téměř beze ztrát, ovšem s daleko skromnějším nákladem. Do oblasti vskutku měli namířeno stehlíci, konopky (těm se původně říkalo jiřice) i koroptve (které ovšem samozřejmě nepatří mezi zpěvné ptáky), ale dále už je třeba vesmírnou zprávu korigovat. Namísto čermáčků, což je historické označení pro rehky domácí, putovali do cíle kosi (angl. blackbird), namísto zlatohlávků, jak se dobově říkalo králíčkům, pluli strnadi obecní (angl. yellowhammer, něm. Goldammer), namísto vrabců převážela loď pěvušky modré (tehdy anglicky hedge sparrow a německy Hecke Sperling). Pěnkavy lodí nepluly vůbec, byť je s sebou jiné výpravy vzaly a na Novém Zélandu dodnes švitoří. Naopak úspěšné nalodění i vylodění prožili špačci, drozdi zpěvní a čečetky. Co se již ve Vesmíru starém 139 let nedočtete: kromě opeřenců putovalo na palubě 500 pijavek pro Dr. Cambella, ty se však nové domoviny nedočkaly – osudným se jim stal přechod přes tropy.

Drozdi zpěvní se úspěšně zabydleli i na opačné polokouli – krom Nového Zélandu osídlili s přispěním člověka také jihovýchodní Austrálii (převážně okolí města Melbourne).Snímek Geoff McKay, CC BY 2.0

Z Velké Británie zamířilo mezi lety 1850 a 1884 do přístavů na Novém Zélandu 120 lodí, jedna z nich ztroskotala krátce po startu.

Mapa Pipek et al., Ecology and Evolution, 2020

V roce 1883, kdy Vesmír o události psal, by se některé druhy na palubu plachetnice už nedostaly. Pěvce, po kterých byla kvůli přemnoženým hmyzím škůdcům velká sháňka, totiž mezitím novozélandští farmáři začali nenávidět.²⁾ Jak naznačuje i citované opožděné svědectví otištěné ve Vesmíru, do zásilek se dostaly i převážně zrnožravé druhy ptáků, které dovozci dříve považovali za hmyzožravou záchranu novozélandských polností. Z Evropy tak vstříc Novému Zélandu postupně vyplulo (v drtivé většině z Velké Británie) jen mezi lety 1850 a 1884 kolem 120 lodí s více než třiceti druhy pěvců na palubě. Přestože se někteří z nich (zejména vrabci) stali pro místní farmáře nepřáteli číslo jedna, ve srovnání se zavlečenými savci (Vesmír 97, 458, 2018/7) nepředstavují pro tamní ekosystém ani dnes zásadní hrozbu.