i

Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Když smrt zachraňuje

aneb Jak dosáhnout 2050 bez 1080?
 |  16. 7. 2018
 |  Vesmír 97, 458, 2018/7

Ochrana přírody není vždy jen pro naivní snílky a občas je nutné „kráčet přes mrtvoly“, aby jiní mohli žít. Novozélanďané se rozhodli zachránit, co zbylo z tamního unikátního ekosystému, i za cenu vyhubení několika savčích druhů, které vysadili jejich předkové. A chtějí to stihnout do roku 2050. Jedním z nejkontroverznějších, ale dosud nejúčinnějších nástrojů, jak tohoto cíle dosáhnout, je jed označovaný jako 1080.

Jedinečná fauna Nového Zélandu se vyvíjela po 65 milionů let v izolaci od nejbližšího kontinentu, Austrálie, a díky tomu i bez suchozemských savců. Na některé nezvyklé „pramemcovní pozice“ se tak kvalifikovali ptáci. Typické duo (velký býložravec – vrcholový predátor) tu před příchodem člověka vytvořili moa (Dinornis spp.), o váze až 250 kilogramů, a orli Haastovi (Harpagornis moorei), s rozpětím křídel přes tři metry. Hmyzožravé savce s vynikajícím čichem zastoupili kiviové (Apteryx spp.), kteří pod rouškou tmy rozrýpávají lesní podrost a pomocí dlouhého tenkého zobáku hledají bezobratlou kořist. Spásače trav pak ztělesňuje například slípka takahe (Porphyrio hochstetteri).

Nepřítomnost savců měla podobně jako na dalších ostrovech (například Mauricius se slavným „blbounem nejapným“) za následek, že řada druhů ztratila (či vůbec nezískala) respekt před pozemními predátory a vzdala se i jinak celkem účinné obrany, letu. To koneckonců téměř udělaly i mystaciny novozélandské (Mystacina tuberculata), patřící k několika málo druhům netopýrů na světě, které nechytají kořist v letu, ale tak, že se k ní „doplazí“ po zemi. Jinak funguje Zéland i jako jakési mauzoleum, které „balzamuje“ jinde vyhynulé taxony – například hatérii novozélandskou (Sphenodon punctatus), pověstnou svým funkčním třetím okem, či primitivní žáby – leiopelmy. Ty se za posledních 70 milionů let téměř nezměnily a ukazují tak, jak mohli vypadat prapředci žab: jsou hluché, pochopitelně ani nekvákají, mají kulaté zornice, špatně skáčou a nemají stádium pulce (také k rozmnožování nepotřebují vodu).

Do hry vstupují lidé

S příchodem Maorů ve 13. století se zcela změnila pravidla hry, s nimiž však původní druhy nedokázaly udržet krok. Maorové přitáhli první suchozemské savce – drobné (asi 50 g) krysy polynéské (Rattus exulans, maorsky kiore) a dnes již vymřelé plemeno psů domácích (maorsky kurī). Oba druhy sloužily zejména jako potrava, druzí jmenovaní pak i jako zdroj kožešin nebo pomocník při lovu. A právě lov se stal osudným všem druhům moů. Orel Haastův, který byl najednou příliš veliký na malou kořist, je brzy následoval, pokud je dokonce nepředběhl.

Maorové současně způsobili rozsáhlé odlesnění, zejména díky požárům, které zakládali kvůli lovu, nebo během válek. Celkově během pěti století vymřely skoro tři desítky druhů ptáků (z toho třetinu tvořili moové).

Nyní vidíte 6 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie, Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Vedle nářečí strnada obecného zkoumal v rámci své dizertace i historii strnadí invaze na Novém Zélandu.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné