Muzeum a galerie Orlických hor

V prostorách zámeckého areálu Rychnova nad Kněžnou sídlí galerie odkazující svým názvem k malebné oblasti Orlických hor a Podorlicka. Její zakladatelé jedinečně využili umístění v lokalitě, která se především ve dvacátých a třicátých letech 20. století stala vyhledávaným inspiračním zdrojem českých krajinářů.

Myšlenka na zřízení galerie se zrodila r. 1963, kdy opustila rychnovský zámek krajská expozice. S jejím přesunem do Hradce Králové se místní obyvatelé údajně těžce smiřovali. Koncepci sbírek, nově založených se vznikem Orlické galerie o dva roky později, vytvořil první ředitel, malíř Rudolf Černý, jemuž v odborných otázkách pomáhala historička umění Anna Masaryková. Ostatně právě její otec, Herbert Masaryk, patřil ke generaci malířů, která opětovně objevila přitažlivost zdejší krajiny. Vůbec prvním byl jeho přítel Antonín Slavíček, když r. 1909 přijel – bohužel na jedinou sezonu – do Rybné, z níž se pak stalo významné krajinářské centrum.¹⁾ Umělci si postupně oblíbili i další obce v podhůří – Slatinu, Pěčín a Javornici, a po druhé světové válce také Říčky v Orlických horách.²⁾

Zámek v Rychnově nad Kněžnou. Snímek Stanislav Vaněk

Díky přátelským kontaktům, které s okruhem umělců Rudolf Černý udržoval, vzniklo kvalitní jádro sbírek vztahujících se námětem nebo osobností tvůrce k orlickému regionu. Kromě Antonína Slavíčka a Herberta Masaryka je tu zastoupen Vincenc Beneš, Vojtěch Sedláček, sídlící přes léto v Javornici, Antonín Hudeček, který ve dvacátých letech zakoupil dům v Častolovicích a pravidelně se tam vracel, nebo Jan Trampota, nacházející ve stejné době sídlo v Pěčíně.

Z další generace krajinářů, vedených Otakarem Nejedlým, tu pobýval syn Antonína Slavíčka Jan, Josef Hubáček, Bořivoj Žufan, Alois Fišárek i s nimi úzce propojený Bedřich Piskač. Generačně spřízněný Miloslav Holý tu v závěru života vytvořil soubor Slatinský rok, zachycující místo v sezonních proměnách. Instituci se jej podařilo zakoupit roku 2021. Jedním z posledních Nejedlého žáků byl Rudolf Černý, který se k malířské tvorbě naplno vrátil po dvanácti letech v čele galerie.

Antonín Hudeček (1872–1941), Podzim v častolovickém parku, 1931, olej, plátno, 109 × 140 cm. Snímek MGOH, Karel Jaroš

Aleš Lamr (1943), Srpen v Potštejně, 1975, olej a akryl, plátno, 145 × 100 cm.Snímek MGOH, Karel Jaroš

Vedle něj jsou v jejích fondech zastoupeny krajinomalbou i jinými žánry další místní osobnosti – Josef Štolovský, pocházející z Rychnova nad Kněžnou, kostelečtí rodáci Augustin Ságner, který projevil osobitý přístup k abstraktní tvorbě, a František Doležal se svým nezaměnitelným imaginativním stylem. Svébytných podob nabývá krajina Jiřího Kaloče žijícího ve Vrbici, Aleše Lamra, Antonína Střížka či Vladimíra Hanuše. Druhý sběrný okruh je svázán s literární tvorbou rychnovského rodáka Karla Poláčka. Jeho součástí je i soubor pěti ilustrací Josefa Hlinomaze ke knize Bylo nás pět.

KAREL HLADÍK (1912–1967), Podobizna malíře Miloslava Holého, 1962, bronz, výška 40 cm. Snímek Stanislav Vaněk

Základem sbírek se stala zároveň pozůstalost plastik Ladislava Beneše, kterou galerie při svém vzniku převzala ze správy města, a rozsáhlé sochařské dílo Karla Hladíka, získané v následujícím období. Doplňují je práce sochaře a řezbáře Leoše Kubíčka, tematizované venkovským životem, a dalších autorů.

Miloslav Holý (1897–1974), Slatinský rok – Můstek v zimní mlze (Únor), 1958, tempera, plátno, 73,5 × 92,5 cm. Snímek MGOH, Karel Jaroš

Od svého vzniku užívá galerie, dnes součást Muzea Orlických hor, prostory Kolowratského zámku. Už v druhém roce činnosti tu instalovala expozici Umění Orlicka, kterou v různých obměnách nabízí i současným divákům. Vedle toho pořádá krátkodobé výstavy a tradiční podzimní přehlídky regionálního umění Orlický salon. V nedávné době se galerii podařilo rozšířit o nové prostory vyhrazené mladým umělcům, a navázat tak na tradici z šedesátých let minulého století. Návštěvníkům byla nově zpřístupněna badatelna s knižním fondem věnovaným výtvarnému umění a otevřen edukační muzejní ateliér pro děti. 

Josef Hlinomaz (1914–1978), Ilustrace ke knize Karla Poláčka Bylo nás pět – Přijede cirkus, 1966, tempera, lepenka, 35 × 45 cm.Snímek MGOH, Karel Jaroš