Galerie moderního umění v Hradci Králové

Královéhradecký region je spojen s životními osudy mnoha významných umělců, ať už rodáků, nebo těch, kteří sem přicházeli za tvůrčí inspirací. Zvlášť silná je tu díky sochařsko-kamenické škole v Hořicích sochařská tradice a pevné kořeny tu má i soukromé sběratelství.

Zárodek sbírek Galerie moderního umění pochází z odkazu královéhradeckého biskupa Josefa Doubravy, který r. 1919 věnoval městu na sto děl českých umělců druhé poloviny 19. a začátku 20. století, vedle jiných i Františka Ženíška, Maxe Švabinského, Luďka Marolda, Františka Kavána, Antonína Slavíčka nebo Jaroslava Panušky.¹⁾

Interiér GMU, světlík nad vstupní halou s objektem Aleše Lamra.Snímek GMU, Miroslav Podhrázský

Pro sbírkové předměty, jejichž počet v průběhu dvacátých let podstatně vzrostl, plánoval Hradec Králové výstavbu galerijní budovy podle návrhu Josefa Gočára. Jedna z architektových vrcholných staveb, která mohla doplnit unikátní urbanistický koncept města a stát se důstojným protějškem Kotěrova muzea, zůstala nakonec jen v návrzích. Instituce, od r. 1953 krajská, pak stejně jako jiná muzea umění působila v různých objektech nevhodných pro galerijní provoz. Od r. 1990 sídlí – už pod současným názvem – v budově bývalého Záložního ústavu na Velkém náměstí, která před několika lety prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Obnova přízemí a prvního patra respektuje historický charakter stavby významného architekta Osvalda Polívky, ve vyšších patrech naopak došlo k radikální přestavbě původních kanceláří na otevřené výstavní sály. Jejich propojením s ochozem světlíku nad vstupní halou vznikl velkorysý prostor, jemuž dominuje přiznaný prvek vzduchotechniky, proměněný Alešem Lamrem ve výtvarný objekt.²⁾

Bohumil Kubišta (1884–1918), Kavárna, 1910, olej, plátno, 110 × 138 cm. Dobově oblíbený námět pojal Kubišta zcela osobitě na základě svého zájmu o barevnou problematiku. Pozornost soustředil na pětici hlavních postav modelovaných jednotlivými barvami, a účinek ještě umocnil kontrastem komplementárních dvojic červená – zelená, žlutá – fialová a modrá – oranžová.Snímky GMU, Petr Kuklík

Vyváženými kolekcemi jsou tu zastoupeny všechny přední osobnosti, které utvářely české moderní a současné výtvarné umění, a výjimkou nejsou ani díla, jež z různých důvodů vznikla mimo naše území. Zásluhu na kvalitách sbírek má především Josef Sůva, pod jehož vedením se galerie v šedesátých až devadesátých letech orientovala na akvizice vysoké umělecké hodnoty, které lze vnímat v mezinárodním měřítku. Patří k nim malby klíčových představitelů expresionismu a kubismu – Kavárna místního rodáka Bohumila Kubišty, v níž během francouzského pobytu řešil tehdy aktuální kompoziční a barevné vztahy, či raně kubistický Tanec Salomé Emila Filly. Vedle Stébel Josefa Šímy se ve sbírkách nacházejí hodnotná díla dalších zástupců meziválečných imaginativních tendencí. V oblasti informelu a expresivní abstrakce se podařilo shromáždit reprezentativní soubor Medkových Pokusů o portrét či obsáhlou kolekci aktivní grafiky, materiálových tisků a dalších prací Vladimíra Boudníka. V rámci regionálních galerií tu vznikla výjimečná kolekce Ladislava Zívra, pocházejícího z Nové Paky, která reflektuje proměny sochařova uměleckého vyjádření od raných portrétů přes surrealistické materiálové experimenty, originální srostlice tematizující vztah člověka a stroje až po organické abstrakce pozdního období. Početně je tu zastoupen Kamil Lhoták, s nímž Zívr působil ve Skupině 42, i další její členové. Jako znalec místní umělecké scény zaměřoval Josef Sůva pozornost zároveň k autorům, kteří se přes nesporné kvality tvorby z různých důvodů neuplatnili mimo region – často právě proto, že se jejich díla vymykala dobové umělecké produkci. Ve sbírkách se díky jeho snahám nachází cenná kolekce maleb a dřevorytů Josefa Váchala, svébytného autora, jehož život se uzavřel téměř v zapomnění, nebo tvorba tehdy nepříliš známého Karla Šlengra, jejíž kvality později potvrdila i Národní galerie. Tomáš Rybička, který převzal vedení koncem devadesátých let, navázal akvizicemi generačních vrstev reprezentovaných Volným seskupením 12/15 Pozdě ale přece a Tvrdohlavými.

Josef Váchal (1884–1969), Vzývači ďábla, 1909, olej, plátno, 95 × 94 cm.Snímek GMU, Petr Kuklík

Ladislav Zívr (1909–1980), Chirurg, 1961, polychromovaná sádra, 60 × 24 × 20 cm.Snímek GMU, Petr Kuklík

V posledních letech se galerie pod vedením Františka Zachovala obrací k současnému umění, lokální scénu nevyjímaje. Roku 2019 vznikly dva nové sběrné okruhy – Sbírka střední a východní Evropy, v souladu s celkovou koncepcí časově zaměřená na minulé dvě dekády, a Sbírka pohyblivého obrazu, sledující relativně nové formy vizuálního umění od videoartu přes experimentální film až k záznamům performancí. V loňském roce galerie získala mimořádnou kolekci brněnského galeristy Karla Tutsche, obsahující přes osm set významných děl z období přechodu mezi modernou a postmodernou. Hodnota kolekce spočívá nejen v rozsahu a kvalitě, ale především v zachování její celistvosti, jak si ostatně přál sám sběratel. Tento krok ocenila Národní soutěž muzeí Gloria Musaealis jako Muzejní počin roku 2021.

Margita Titlová Ylovsky (1957), Stéla III, 1983, rtěnka, hlína, plátkové zlato, papír, 214 × 357 cm. Autorčiny kresby a malby, v nichž kombinuje různé přístupy a materiály, bývají součástí jejích akcí, konceptů a instalací. V monumentálních Stélách pokrývají plochu papíru gestické kresebné struktury, vytvářené netradičně pigmentem rtěnky.Snímek GMU

Díla z galerijních fondů prezentuje expozice Minulé století – dvacet osobností, založená na autorských kolekcích maleb, plastik, kreseb, grafických listů či koláží,³⁾ a Posledních padesát let, tematizující umělecké tendence střední a mladší generace prostřednictvím „klasických“ médií, ale příznačně také instalacemi, fotografiemi či právě pohyblivým obrazem.⁴⁾ Třetí z expozic, nazvaná Nekousavě kousati podle jednoho z objektů Vladimíra Preclíka, je výběrem ze sochařovy tvorby, kterou r. 2008 věnoval kraji.⁵⁾ Krátkodobé autorské a tematické výstavy rozšířené ve vědecko-výzkumné projekty reflektují aktuální společenská témata či méně známá díla ze sbírkových fondů. Dne 7. října bude otevřena výstava Naťuknout vejce: Kryštof Kolumbus, která uvede do širokého mezioborového kontextu Brožíkovu studii k obrazu Kryštof Kolumbus na dvoře španělském roku 1492.

Jiří David (1956), Bohemia, 1988, olej, plátno, 220 × 160 cm, Sbírka Karla Tutsche. Jiří David, člen skupiny Tvrdohlaví, spoluutvářel koncem osmdesátých let program postmoderny malbami, v nichž s notnou dávkou ironie pracoval s národními a folklórními motivy.Snímek GMU, Miroslav Podhrázský