Jiný pohled na Zdeňka Neubauera

ad Vesmír 101, 642, 2022/10

Patrik Čermák píše o Zdeňku Neubauerovi jako o „klíčovém českém mysliteli, vědci a otci celé intelektuální generace“. Jistě šlo o velice vzdělaného učence, ale mně se jevil hlavně jako nepřítel vědy, resp. přírodovědeckého světonázoru. Bojoval proti „scientismu“ a snažil se legitimizovat astrologii, homeopatii, vitalismus a podobné obskurní směry. Přírodovědce přirovnával k černokněžníkům, kteří se zlovolně snaží „uspat Sněhurku autentické Přírody a spoutat ji smrtícími scientistickými teoriemi, vzorci a mechanismy“.

Za vše mluví jeho některé autentické výroky:

„Manželka mi většinou dá homeopatika. Vyzná se v tom, jsou zjevně účinnější…“ (odpověď na otázku, jak léčí nachlazení).

„Jenže tady už spadly všechny masky a skončila jakákoliv legrace! Tady už skrze vědu nehovoří jen porušená mravnost, ale čistý ďábel!“ (komentář o sociobiologii a teorii „sobeckého genu“).

„Pokud je základním principem evoluce Darwinův přírodní výběr, je zlo nevyhnutelným závěrem důsledné aplikace základních vědeckých ctností – nezaujatosti a racionality!“

„Cestou k dnešní ,vědecké‘ civilizaci jsme ztratili celý svět, ve kterém žijeme.“ „Nastává soumrak vědeckého obrazu světa a spolu s ním i soumrak moci vědy, která v novověku převzala od církve roli vlastníka jediné pravdy.“

Některé intelektuály okouzlené módním postmodernismem zjevně fascinoval svými poněkud nesrozumitelnými texty budícími dojem jakési intelektuálské hlubokomyslnosti. Naštěstí Neubauerovy snahy o diskreditaci solidní přírodovědy myslím příliš neuspěly a zapadly jako bizarní postmoderní excesy. Na rozdíl od Patrika Čermáka a dalších příznivců Zdeňka Neubauera si tedy nemyslím, že tento člověk „otevíral dveře k dalším dimenzím skutečnosti“, a už vůbec ne, že byl „otcem celé intelektuální generace“.