Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola
i

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Svatý Grál Zdeňka Neubauera

 |  3. 10. 2022
 |  Vesmír 101, 642, 2022/10

„Nalezl jsem Svatý Grál,“ ohlásil ve svých knihách z let 2002 a 2009 mnohými obdivovaný i mnohými obžalovaný biolog a filozof, univerzitní profesor Zdeněk Neubauer,1) který by se letos v květnu dožil osmdesáti let.

Sám započal svoji cestu jako „přírodopisec“ se zájmem o podobu života hub, mikrobů a virů či jejich kolonií. Ponořil se do vědy teoretické i experimentální. Objasnil jeden z tzv. „molekulárních mechanismů“. I přes světový ohlas však vědu opouští. Proč? Věda pro něj ztratila auru kouzla a tajemnosti. Úzkost z úzké specializace a z „fachidiocie“ jsou hlavními motivy Neubauerova úskoku k religionistice, zažitému protikladu vědy. Ještě jako bakteriolog na studijním pobytu v Neapoli koná pouť do Assisi v Umbrii a do Sils-Maria v Engadinu, symbolických míst zrození novověku či Nietzscheho Zarathustry.2)

„Náš svět a svět poznávaný vědou Neubauer pokládá za odlišné. Nelze podle něj redukovat veškerou skutečnost na objektivní realitu.“

Neubauer pokládá své hledání „kalicha“ za cestu cest, cestu životní. Jde mu o zodpovězení otázky: O čem je věda? Nikoliv co je věda, ale o čem, tj. co je jejím předmětem, jaká je povaha takové předmětné skutečnosti. Dochází k závěru, že běžný slovníkový výměr o tom, že věda je poznávání objektivní reality, „vystihuje podstatu věci – Věci Vědy“ vlastně správně.3) Neubauer uznává, že samotným vědcům jde při autentickém vědeckém bádání o něco odlišného či vznešenějšího, nicméně podle něj je to „jejich věc“, a nikoliv Věc Vědy. Smysl jeho otázky tkví v tom, co je předpokladem uspokojení vědců, že poznávají (hodnotově prostou) skutečnost, jaká opravdu je, tj. tak-a-nejinak.

Podle Neubauera jsou vědci ochotni připustit, že se jejich zájem s postupem času posouvá. Co v nich ovšem budí odpor, je představa, že po změně paradigmatu, v době porevoluční, se sami ocitají v jiném světě, který je odlišný, jak ostatně popsal už T. S. Kuhn ve své Struktuře vědeckých revolucí.4) Odporuje to totiž jejich obvykle nereflektovanému, instinktivně chápanému, pohodlnému požadavku objektivní reality. Objektivní realita „je stále jedna, mění se pouze způsoby a podoby badatelské činnosti. Ta však […] nespočívá ve výběru poznávaných jsoucen či stránek skutečnosti, nýbrž ve vytváření objektů ze vztahů,“ píše Neubauer.5) Nikoliv představy, ale (context-free) matematické znaky a operace se tak staly obecným vědeckým myšlením, ježto podle Neubauera „žádná představa nemůže být objektivní, může však být v určité době přijímána objektivní vědou jako legitimní“.6)

Náš svět a svět poznávaný vědou tedy Neubauer pokládá za odlišné. Nelze podle něj redukovat veškerou skutečnost na objektivní realitu. „Takový totalitní nárok vědu diskredituje,“7) jelikož „poznání není o skutečnosti – samo je její součástí, samo je skutečné.“8) A právě za taková prohlášení, negující vědecký monopol na pravdu, je Neubauer kritizován. Jak sám píše: „Viním vědce z toho, že nepřiznávají, že jejich poznávací činnost je jak vymezená, tak omezená, že nevěnují pozornost a péči právě mezím platnosti objektivní pravdy: vždyť právě v těchto mezích spočívá její účinnost.“9) Každá věda je však výzvou ke zkušenosti. Je zasvěcením, tj. představuje zá-světí, zá-horizontí svého druhu. Jde o to, zdali adept dokáže ve své disciplíně učinit zkušenost, navrátit se a sdílet s námi skutečnost společného světa. Skutečnost je totiž podle Neubauera hlubší a bohatší. Sama je látkou příběhů.10)

Právě mýtus je v Neubauerově podání tělem světa. Mytické vyprávění a mytopoetické myšlení tedy není věcí minulosti, naopak „může být vyšším, pravdivějším a srozumitelnějším přístupem k světu“.11) A jelikož poznatky závisejí na způsobu tázání, lze tvrdit, že různá náboženství jsou „pravdivá“, jelikož „v různosti kultur se zračí rozmanitost světů“.12)

Jak tedy souvisí religionistika a mytická vyprávění s přírodními vědami a tvrdými fakty? Smysluplná řeč či tvůrčí slovo (logos) vyvstává podle Neubauera teprve na podkladě příběhu. Mýtus tak není pouhým předstupněm logu, je jeho součástí. V naší tradici tuto skutečnost reflektuje radostná zvěst křesťanství, kde „logos a mythos již nestojí tragicky proti sobě; v Kristu obé docházejí smíření a jednoty“.13) Víra (pistis) v antickém Řecku se tak stává pravdivějším vztahem ke skutečnosti nežli vědění založené čistě na logu. Protiklad logu a mýtu je pak v evropské racionalistické tradici nahrazen protikladem vědění a víry. Nicméně „kdykoliv živá víra zakrněla a logos převládl, stal se člověk bezbranný proti druhotným, racionalistickým mýtům, metanaracím – vědeckým či ideologickým, a padl za oběť iracionalitě“.14)

Příběh, respektive dění, je pro Neubauera základem vší skutečnosti. „Samo bytí skutečnosti spočívá v podobnosti,“ v připodobňování naší řeči k realitě.15) V jeho perspektivě není Grál „něco“ umožňující výklad, Grál je když. „Grál je nevýslovným a nesdělitelným tajemstvím, vnitřním smyslem nesčetných příběhů, které se k němu vztahují.“16) Při své religionistické zkušenosti činí Neubauer experiment scientia qua religio. A právě tak nalézá svůj Svatý Grál. „Ne však ten, který kdy spatřil: Grál mystický, tajemný, nebesky vznešený, Krví živého Boha naplněný – dokonalý, nýbrž ten, který mu vždy patřil: Grál magický, temný, zemsky propastný, duchem mrtvého boha utvořený, mocí Jména oživený, známý co Golem – Galm, to jest: ,nedokonalý‘, ,neukončený‘.“17)

Neubauer pohlíží na vědu jako na náboženství novověku. Náboženství v širokém smyslu religio. Stejně jako kdysi církev plní podle něj v moderní společnosti věda úlohu administrátora a cenzora pravdy, správce věcí mezi nebem a zemí. Dnešek nic nezměnil na tom, že Bůh je mrtev a uložen v Písmu. Změnil se pouze způsob zacházení s textem, nikoliv Zjevení jako takové. Namísto oživujících šémů mluvíme o genech, Golema nahradil tvůrčí svět programu. Tak Neubauer dochází k poznání cíle životního smyslu. Svatý grál, odpověď na otázku, o čem je věda, zní prostě: „Předmětem Vědy (přírodovědy – science) je duchovní skutečnost Boží!“18)

Ona zásvětní zkušenost, jež vrhá vždy nové světlo na skutečnost, je tak Neubauerovým svatým grálem. Veden symbolickými tolkienovskými Istari (posly odjinud) nachází odpověď na filozofickou otázku po vědě.19)

 

Profesor Zdeněk Neubauer přišel do tohoto světa v roce 1942 a odešel do zásvětí v roce 2016. Podle jeho kolegů se jedná o klíčového českého myslitele, vědce a otce celé intelektuální generace.20) Rád bych na něho touto cestou vzpomenul jako někdo zvnějšku jeho intelektuálního okruhu. Vzpomínám si na okamžiky zaníceného čtení jeho článků ve Vesmíru.21) Tam a v jeho dalších textech a vystoupeních zaznívalo pro mě důležité, nečekané, avšak nějak tušené poznání, totiž že věda je střípkem v mozaice poznání. Profesoru Neubauerovi vřele děkuji za otevření dveří k dalším dimenzím skutečnosti.

Poznámky

1) Zdeněk Neubauer: O čem je věda? Malvern, Praha 2009; Zdeněk Neubauer: Golem a další příběhy o kabale, symbolech a podivuhodných setkáních, Malvern, Praha 2002.

2) Zdeněk Neubauer: Smysl a svět. Hermeneutický pohled na svět. Praha 2001, s. 201–207.

3) O čem je věda?, s. 29.

4) T. S. Kuhn: Struktura vědeckých revolucí. Oikoymenh, Praha 1997.

5) O čem je věda?, s. 34–35.

6) Ibidem, s. 35.

7) Zdeněk Neubauer: O počátku, cestě a znamení časů. Malvern, Praha 2007, s. 279.

8)  Ibidem, s. 275.   

9) Ibidem, s. 287.

10) Zdeněk Neubauer: Do světa na zkušenou čili O cestách tam a zase zpátky. Straky na vrbě, Praha 2010, s. 28–32.

11) O počátku, cestě a znamení časů, s. 282.

12) Ibidem, s. 276. 

13) Golem, s. 14.

14) Ibidem, s. 16. 

15) Ibidem, s. 15. 

16) Ibidem, s. 20.

17) Ibidem, s. 9.

18) Ibidem, s. 9.

19) J. R. R. Tolkien: Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě. Argo, Praha 2009, s. 375–376.

20) Zdeněk Neubauer: Hledání společného světa. Malvern, Praha 2017.

21) Zejména: Zdeněk Neubauer: T. S. KUHN (1923–1996) in memoriam. Vesmír 76, 275, 1997/5 a O náhodě a spontaneitě. Vesmír 74, 646, 1995/11.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie, Filozofie

O autorovi

Patrik Čermák

Ing. Patrik Čermák, Ph.D., (*1991) vystudoval Fakultu chemicko-technologickou a Fakultu filozofickou Univerzity Pardubice. V Pardubicích se věnuje výuce a materiálovému výzkumu, příležitostně také popularizaci vědy (www.patrikcermak.cz).
Čermák Patrik

Doporučujeme

Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...
Je na obzoru fit pilulka?

Je na obzoru fit pilulka? uzamčeno

Stanislav Rádl  |  2. 12. 2024
U řady onemocnění se nám kromě příslušné medikace od lékaře dostane také doporučení zvýšit svoji fyzickou aktivitu. Lze ji nahradit „zázračnou...