i

Aktuální číslo:

2022/11

Téma měsíce:

Cytoskelet

Tajemství Edwarda Kellyho

 |  3. 10. 2022
 |  Vesmír 101, 638, 2022/10

Alchymista Edward Kelly byl jednou z nejsložitějších postav evropské renesance. Jeho život zůstává dodnes v zásadě neprozkoumaný. Vše, co o něm víme, skládáme jako velmi barevnou a současně zajímavou mozaiku,1) ve které chybí mnoho nejdůležitějších kamenů. Jedním z nich je jeho zázračná tinktura, které přisuzoval schopnost přeměnit běžné kovy ve zlato – transmutovat je.

Dříve než se budeme věnovat Kellyho zázračné tinktuře, která byla zřejmě předmětem největšího zájmu, podívejme se krátce na tohoto muže, jak byl znám jako alchymista. Měl rozporuplnou pověst. Někteří ho už tehdy označovali za podvodníka, jiní alespoň po jistou dobu věřili v jeho schopnost provést alchymickou transmutaci. Tuto víru zastával také císař Rudolf II., nikoli sice dlouho, ale právě jeho zájem o Kellyho tinkturu schopnou prý transmutace byl významný.

Kelly jako eskamotér

Jednu z nejproslulejších Kellyho údajných transmutací popsalo více autorů, jedno z líčení zanechal Angličan Gabriel Plattes (?1600–1644) ve svém traktátu Varování alchymistům (A Caveat for Alchymists). Toto dílo je jednou z kritik falešných alchymistů, které se občas objevovaly, i když podstatně podrobnější vydal roku 1617 německý lékař Michael Maier (1569–1622),2) krátkou dobu dvořan Rudolfa II., nikoli jeho lékař, jak se někdy uvádí. Jako typický příklad uvedl Plattes právě Kellyho, kterého nazývá „velkým podvodníkem světa“. Před třemi významnými muži, které vyslala anglická královna Alžběta, Kelly vyřízl kruh kovu ze dna pánve, nažhavil ho v ohni do červena a posypal jakýmsi práškem. Ten se roztavil a rozlil po celém povrchu disku, který prý byl po ochlazení skutečně zlatý a Kelly ho vsadil zpět do pánve.

Plattesovo podezření vzbudil fakt, že Kelly odmítl komukoli vydat zázračný prášek, považovaný za kámen filozofů, třebaže ho o to přihlížející výslovně žádali. Později se objevila další pochybnost: pokud bylo vzniklého zlata stejné množství jako kovu původně vyříznutého z pánve, měl by být výsledný produkt menší vzhledem k vysoké hustotě zlata. Historka o této transmutaci se však tradovala jako věrohodná ještě v 18. století, jen kov pánve v různých verzích kolísal mezi cínem a mědí a produktem mělo být stříbro. Dnes je nepochybné, že Kellymu se podařil poměrně obratný eskamotérský kousek.

Klasické transmutace

Kelly měl provést v Praze alchymické transmutace, o kterých jsou zmínky až v pozdějších pramenech, ovšem bez jejich detailnějších popisů.3) To již byly případy, kdy pracoval sice rovněž se zázračnou tinkturou, ale soudě dle krátkých zmínek šlo o transmutace, které se nevymykaly tomu, co bylo v té době běžné. Častým materiálem určeným k proměně ve zlato byly rtuť a olovo. Jeden z údajně nejzdařilejších pokusů Kelly uskutečnil v přítomnosti českého polyhistora Tadeáše Hájka z Hájku (1526– 1600), kdy alchymista proměnil pomocí své tinktury rtuť ve zlato. Ještě v pramenu z 18. století najdeme údaj, že k výrobě 12 lotů zlata (120 až 216 gramů)4) stačil jeden gran (17 až 70 miligramů) tinktury. Jak tento pramen uvádí, Kelly prováděl transmutace rovněž před císařem Rudolfem II. Vcelku očekávaně tedy panovník žádal tuto tinkturu a návod na její přípravu.

Michael Maier napsal, že Alessandro Scotta (jindy uváděný jako Hieronymus), záhadná postava rudolfinské Prahy, měl císaře přesvědčit, aby žádal od Kellyho transmutovat ve zlato „ne pouze jednu unci, nýbrž mnoho liber – přinejmenším sto“. Alchymista prý měl také na panovníkův příkaz extrahovat „mercurius auri“ a další tinktury. Zde se setkáváme s dobovou teorií odvozenou z představ Theophrasta von Hohenheim (Paracelsus 1493/94–1541), podle kterých je veškerá hmota tvořena rtutí, sírou a solí, nikoli však skutečnými látkami. Měly to být jakési elementární substance, proto bývají pro odlišení označovány mercurius, sulphursal, přičemž každý kov měl vlastní trojici. V tomto případě šlo o „mercurius zlata“, tedy „rtuť zlata“. Nelze vyloučit, že jedním z důvodů prvního Kellyho uvěznění byla jeho neochota vydat tento návod. I když se o něm zmiňují někteří autoři, návod byl pokládán za ztracený nebo byl v majetku někoho, kdo ho utajil. Přitom přípravu Kellyho tinktury, zřejmě jednu z variant, popsal přinejmenším jeden pramen dosti podrobně, ne však kompletně.

První zprávy o tinktuře

Původ tinktury provázely legendy a pochybnosti o tom, zda ji Kelly vůbec dokázal vyrobit. Měla prý být velmi účinná, neboť pouhé tři kapky měly ve zlato proměnit 18 lotů rtuti (180 až 324 gramů). Prameny tinkturu popisují jako olej červené barvy, což je v rozporu s Plattesovou verzí, uvádějící prášek. O červeném prášku píše později Angličan George Ashe v dopise Royal Society ze dne 19. září 1691, kde popisuje proslulou transmutaci, provedenou ve Vídni alchymistou a pozdějším císařským dvorním chymikem Wenzelem Seylerem (nebo Seilerem, ?1648–1681), zběhlým augustiniánským mnichem z Čech. Objektem byl medailon císaře Leopolda I. z roku 1677.5) Tato údajná transmutace vzbudila mimořádnou pozornost v celé Evropě, takže například Robert Boyle (1627–1691), sám alchymista, žádal rakouského vyslance v Anglii o detaily procesu. Podle výše zmíněného Ashova dopisu Seyler neuměl tinkturu vyrobit. Červený prášek se měl do jeho rukou dostat od blíže neuvedeného převora benediktinského kláštera, který jej získal od jakéhosi „hraběte Sellicha“, někdejšího tajného rady Rudolfa II. Ovšem podle jiných pramenů měl císař Rudolf II. dostat návod na přípravu tinktury přímo od Kellyho.

Podle dobového názoru mohla být Kellyho tinktura univerzální, tedy byla skutečným kamenem filozofů. Rozlišoval se totiž univerzální a partikulární proces transmutace.

V prvním případě, tedy v univerzálním procesu, se používal kámen filozofů, který měl údajně schopnost transmutovat jakýkoli kov ve zlato a sám se „zmnožoval“, takže jeho možnosti proměny kovů měly být neomezené co do množství. Soudilo se, že takový proces ovládal například katalánský lékař a náboženský mystik Arnald z Villanovy (? 1240–1311). Potíž je v tom, že alchymické spisy podepsané jeho jménem vznikly až mnohem později, proto je dnes připisujeme neznámému alchymistovi, označovanému Pseudoarnald. Ovšem skutečnému Arnaldovi, který v možnost transmutace nevěřil, se tradičně připisovalo tvrzení „obarvil bych moře, kdyby bylo rtutí“ („Mare tingerem, si mercurius esset“6)), formulované jako nereálná podmínka v minulosti. „Obarvením“ je míněna transmutace, proměna rtuti ve zlato.7)

Druhý, partikulární proces transmutace nevyžadoval použití kamene filozofů, používala se kapalná nebo tuhá particularia, která však transmutovala jen jeden určitý kov nebo několik málo kovů, nikoli všechny, a sama se přitom spotřebovala. Protože jeden díl Kellyho preparátu prý proměnil 272 330 dílů obecného kovu, alchymisté jej tehdy řadili spíše k univerzálním. Přitom však nebyla zmínka o tom, že by se preparát „zmnožoval“ ad infinitum.

Z čeho mohla tinktura být

Částečně to vysvětluje lipský lékař Heinrich Khunrath (1560–1605), jenž krátce působil v Praze; alchymista, ale současně kritik podvodníků, podle něhož se alchymisté pokoušejí připravit ze zlata aureitas Salis, Sulphuris et Mercurii Solis, zkoncentrovat ji do malého množství prášku a vydávat to za kámen filozofů. Mělo to však transmutovat pouze takové množství stříbra, jaké odpovídalo množství zlata, z něhož vznikl preparát. Právě o to se opíral Scotta, když tvrdil, že Kellyho tinktura není nic jiného než „barva extrahovaná ze zlata“. Proto by podle něj měl císař žádat výrobu velkého množství zlata – pokud je tinktura skutečně pravá. Jestliže však má být extrahována ze zlata, bylo by k tomu zapotřebí velké množství tohoto kovu, takže výsledek by nepřinesl žádný užitek.

Z chemického hlediska není možné zmíněnou aureitas charakterizovat. Jednoduše proto, jak jsem naznačil, že vůbec neexistuje. Podle toho, co napsal Khunrath, aureitas Salis, Sulphuris et Mercurii Solis se dá velmi přibližně popsat jako „zlatost“ extrahovaná ze zlata (Sol) ve formě všech tří základních elementárních složek. Soudilo se, že jestliže se vhodná forma aureitas přidala k některému obecnému kovu, měla ho proměnit ve zlato. Ovšem nikomu se tuto substanci nepodařilo připravit, ač návody se zachovaly četné. Vždy to byla, v lepším případě, obtížně charakterizovatelná směs solí zlata.

Ovšem například alchymista Sebald Schwertzer (?–1598/1608), původně prubíř8) v Sasku, později ve službách Rudolfa II. jako horní hejtman v Jáchymově, šel ještě dál. Soudil, že sal metallorum (tedy jakási „sůl všech kovů“) je ve skutečnosti kámen filozofů. Měl by to být jakýsi základní element všech kovů. Ani zde však nelze uvést, co by to mělo být.9)

Další významný alchymista a polyhistor Němec Andreas Libavius (po 1555–1616) popsal roku 1597 ve své vlivné knize Alchemia jeden z postupů výroby tincturae auri vycházející z amalgámu zlata zpracovaného lučavkou královskou s následující extrakcí produktů alkoholem, což vedlo k citronově žluté kapalině. Pokusy o přípravu takových tinktur byly v té době v alchymii běžné.

Již zmíněný lékař Heinrich Khunrath však správně postřehl, že jde o podvody. Současně je ale třeba uvést, že on sám nepochyboval o podstatě teoretických představ, z nichž experimenty vycházely. Byly to teorie tehdy obecně uznávané a těžko vyvratitelné.

Edward Kelly (1555−?1597)

Angličan, původním jménem zřejmě Talbot, vstoupil do povědomí svých současníků jako médium proslulého učence Johna Deea (1527–1609) a také jako alchymista. Kellyho život se během více než 420 let od jeho smrti podařilo prozkoumat jen částečně. Například dodnes není jasné, zda mu v Anglii uřízli jedno ucho, nebo obě, ovšem především za co měl dostat tento – v té době relativně běžný – trest. Tradičně se uvádí padělání veřejných listin, ovšem anglické archivy o tomto jeho trestu nemají jedinou zmínku. Podobné je to s jeho fyzickým problémem, dřevěnou protézou nohy, pocházející snad už z Anglie.

Kelly přicestoval do Prahy roku 1584 právě se zmíněným Deem, ale vztahy – zvláště Deeovy se dvorem – nebyly nejlepší. Oba Angličané pak působili dva roky ve službách Viléma z Rožmberka a žili v Třeboni. Roku 1587 Kelly ukončil spolupráci s Deem jako médium. O dva roky později se Dee vrátil do Anglie (kde později zemřel v chudobě a zapomnění) a Kelly se věnoval alchymii. Existují ale náznaky, že například také obchodoval s drahými kameny. V té době byl mimořádně úspěšný, neobyčejně zbohatl a roku 1590 ho Rudolf II . povýšil do šlechtického stavu s právem používat přídomek „de Imany“. Jak se dnes ukazuje, Kelly byl šlechticem už v Anglii. Velký zájem o něj měla tajná služba královny Alžběty I., dodnes však není zcela jasné, proč tomu tak bylo.

Kellyho vpravdě hvězdná kariéra skončila roku 1591 zatčením a uvězněním na Křivoklátě, podle všeho proto, že nechtěl s císařem sdílet svá údajná alchymická tajemství. Po propuštění v říjnu 1593 přišly problémy a Kelly postupně o většinu majetku přišel. Patrně pro dluhy ho císař nechal roku 1596 uvěznit znovu, tentokrát v Mostě. Odsud se Kelly podle některých verzí pokusil uprchnout, ale při útěku se zranil a následkům podlehl. Okolnosti jeho smrti však rovněž nejsou jasné, stejně jako přesné datum úmrtí.

„21. září jsme vyrazili z Mortlake, a tak jsme se lord Albert Lasky, já, pan E. Kelly, naše ženy, mé děti a rodina vydali směrem ke dvěma lodím, které pro nás byly přichystány...“

Dr. John Dee Soukromý deník

Nepolapitelná tinktura

Návod na Kellyho tinkturu uvádí Matthäus von Brandau (?–po 1640), o jehož životě skoro nic nevíme, ale pravděpodobně mohl být v mládí Kellyho současníkem. Napsal dva traktáty, oba vydané posmrtně. První věnoval především teoretickým spekulacím zaměřeným na zlatou tinkturu. Spis obsahuje zmínku o Kellym, jenž prý přísahal, že „tajemství roztoku“ (Secretum Solutionis) nesdělí nikomu jinému než knížeti von Rosenberg (Vilému z Rožmberka, 1535–1592),10) nejvyššímu purkrabímu Pražského hradu.

Ve druhém, kratším traktátu, obsahujícím především návody, von Brandau výslovně uvádí a popisuje Kellyho tinkturu jako „Tinkturu ze rtuti, stříbra a zlata“ (Tinctura ex Mercurio, Luna & Auro). Návod je typicky alchymický, nepřehledný, takže ho nelze chemicky interpretovat. Začíná tím, že „Odvardus Kellæus vzal 1 libru ☿ z ☽ [přípravku ze stříbra]11) / a smíchal se 3 uncemi Mercurii Solis“.12) Tedy měl předem jakýsi preparát na bázi zlata, ale podrobnosti o něm v návodu nejsou. Následuje tepelné zpracování, kdy údajně dochází k postupné změně barev – černá, bílá a purpurově rudá. Jediná kapka výsledného produktu, „červeného oleje“, prý během okamžiku transmutuje devět nebo osm lotů rtuti (80 až 192 gramů) ve zlato. Pokus se měl odehrát v Praze.

Kelly jako alchymista zapadá do rámce postav, jejichž počínání bylo směsí rudimentární chemie a eskamotáže. Brandauův návod na jeho tinkturu je zřejmě jen částí delšího textu, protože zmiňuje pouze, navíc nepříliš jasně, že počátkem je tinktura ze rtuti, stříbra a zlata, ale chybí jaká. Není možné činit jakékoli závěry o chemické podstatě procesu a o složení získané tinktury, protože již na začátku se vychází z neurčitelných ingrediencí, jimiž jsou mercurius LunaeSolis. V nich ovšem, vyjdeme-li z dobových návodů, bylo přítomno zlato. Je možné jen odhadovat, že tinktura mohla nanejvýš pozlatit obecný kov, ovšem i to je problematické, protože obsah zlata v ní byl velmi malý.

Kellyho návod není originální, ve skutečnosti byly analogické „receptury“ v dobové alchymické literatuře časté. Jestliže na konci pokusu zůstalo větší množství zlata, dokládá to jen, že muselo jít o eskamotáž, kdy alchymista během procesu drahý kov do směsi vpravil. To potvrzuje, že Kelly byl podvodník, patrně poměrně zručný. Není opravdu vyloučeno, že tento návod přispěl mimo jiné k jeho prvnímu uvěznění, ovšem pochybnosti vnáší údaj, že Rudolf II. měl dostat návod od Kellyho. Chybí však podrobnosti o tom, kdy a za jakých okolností, což tedy uvěznění tak docela nevylučuje.

Na druhou stranu důvod, proč Kelly odmítal návod vydat, by naznačoval, že byl přece jen znalý chemie do té míry, že si byl vědom podvodu a prováděl ho záměrně jako tehdy řada dalších falešných alchymistů, ovšem uvědomoval si riziko po odkrytí pravdy. Je tedy možné, že tinktura, kterou někteří popsali, ale údajně nikdo krom tajemného Kellyho ji nedokázal připravit, byla jednou z příčin alchymistova prvního uvěznění. Druhé, za jiných okolností, skončilo tragicky.

Poznámky

1) Wilding M.: A Biography od Edward Kelly, the English Alchemist and Associate of Dr. John Dee. In: Linden S. J. (ed.): Mystical Metal of Gold, New York 2007, s. 35–89.

2) Jde o spis Examen Fucorum Pseudo-chymicorum, … Michaele Maiero, 1617. Maier v něm navázal na starší dílo Heinricha Khunratha Von hylealischen, das ist primaterialischen catholischen oder algemeinen natürlichen Chaos … alchymisch und rechtlehrende philosophische Confessio, Straßburg 1597, které doplnil, a rozšířil komentář.

3) Podrobně o Kellym v Karpenko V., Purš I.: Edward Kelly jako hvězda rudolfinské doby. In: Karpenko V., Purš I. (eds.): Alchymie a Rudolf II., I. díl, Artefactum, Praha 2011, s. 489–533.

4) Jeden lot byl 10 až 18 gramů.

5) Byl to oválný medailon, 374×301 mm, o hmotnosti 7,2 kg, údajně vyrobený ze stříbra, jehož jedna třetina se po ponoření do domnělého kamene filozofů proměnila ve zlato. Jak ukázala analýza ve 20. století, medailon byl vyroben ze slitiny zlato‑stříbro-měď a „kámen“ byla kyselina dusičná, která rozpustila doprovodné kovy, takže na povrchu zůstalo čisté zlato. Ashův popis je proto mylný; nešlo o červený prášek, ale o bezbarvou kapalinu. Přitom pochybnosti o složení medailonu se objevily již v 19. století i dříve, kdy bylo stanoveno, že hustota materiálu medailonu je nižší, než by měla být u čistého zlata.

6) Pozn red.: V psaní latinských slov tento text respektuje dobové zvyklosti. Velká písmena u Solis nebo Lunae používáme tam, kde jde současně o kov i planetu. Jedinou výjimkou je doslovný citát textu, jehož autor byl nedůsledný. Problematický je zápis mercurius, který tato pravidla nerespektuje; obvykle se psalo malé písmeno, pokud šlo o elementární substanci, zatímco velké, šlo-li o kov.

7) Ve staré češtině býval tento proces nazýván „tyngování“ a podobné výrazy jsou i v dalších jazycích. Jde o odvozeninu od latinského tingere, „barvit“, „zbarvovat“, přičemž proces provádí zázračná tinktura, což je jedno z mnoha synonym pro kámen mudrců, správněji kámen filozofů (lapis philosophorum)

8) Odborník kontrolující kvalitu drahých kovů či rudy.

9) Postup přípravy obvykle spočíval v rozpouštění kovů v některé kyselině, často dusičné (v případě zlata v lučavce královské) a v následných pokusech o extrakci produktů, které je dnes obtížné chemicky určit.

10) Brandau M. von: Warhaffte Beschreibung von der Universal-Medicin, und Güldnen Tinctur Ursprung, Anfang, Mittel und Ende… Lipsko 1689, s. 89, dostupné on-line.

11) Jedním z důvodů špatné srozumitelnosti alchymických textů je způsob jejich zápisu. Zde autor použil astronomické symboly pro planetu Merkur – ☿ a Měsíc – ☽, aby označil elementární substanci mercurium Lunae na bázi stříbra. Co přesně to bylo chemicky, nelze říci.

12) Brandau M. von: Grund-Säulen der Natur und Kunst. 1689, s. 18, on-line.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy, Chemie

O autorovi

Vladimír Karpenko

Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., (*1942) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Zabývá se biofyzikální chemií a dějinami chemie. Během své kariéry napsal kolem stovky původních publikací z obou oborů, a jedenáct knih. Obsáhlá monografie Alchymie a Rudol I.,I na níž se v týmu podílel autorsky i redakčně, vyšla také v anglické mutaci.
Karpenko Vladimír

Doporučujeme

Léčba před narozením

Léčba před narozením audio

Jaroslav Petr  |  17. 11. 2022
Smrtelnou, dědičnou Pompeho chorobu, které těžce postihuje už novorozence, léčili lékaři ještě před narozením dítěte tak, že postiženému plodu...
Mentální anorexie a mikrobiom

Mentální anorexie a mikrobiom

S pozměněným či nepříznivým složením mikrobioty dnes spojujeme nejrůznější onemocnění. Dysbióza se popisuje u idiopatických střevních zánětů,...
Vojna proti ukrajinskej kultúre

Vojna proti ukrajinskej kultúre uzamčeno

Roman Liubun  |  31. 10. 2022
Ako ospravedlnenie svojich plánov na ovládnutie Ukrajiny predniesol Vladimír Putin 21. februára tohto roku krátku „prednášku“ z histórie. V jeho...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné