Člověk a klima jako bořitelé obranných hradeb

Přírodní pro středí hor bereme jako ostrovy ryzí a zachovalé přírody, kde se rostlinné druhy a společenstva mohou vyvíjet bez zbytečných rušivých vlivů člověka, s nímž často přicházejí nepůvodní a pro ekosystém nežádoucí druhy. Je to do značné míry pravda. Polohy nad horní hranicí lesa jsou natolik specifické (drsné) prostředí, že většina neadaptovaných nížinných druhů zde nenachází podmínky k svému růstu. Pokud by se rostlinné druhy z alpínského bezlesí měly samovolně šířit z jednoho pohoří na druhé, stojí jim v cestě nížiny a často nepřekonatelná bariéra lesů. Jinými slovy rostlinní obyvatelé ostrovů alpínského bezlesí jsou relativně dobře chráněni proti cizím přivandrovalcům. Zdánlivé bezpečí se ovšem může během krátké doby změnit.

Obrannou linii proti nepůvodním druhům napomáhá rozbíjet klimatická změna a člověk. Se změnou klimatu přicházejí i do nejvyšších poloh zvýšené teploty a změny teplotního i srážkového režimu. V horských oblastech proto začíná být snesitelněji pro druhy, které by zde ještě před několika desítkami let růst nemohly. Člověk způsobuje vyšší dostupnost živin, v prostředí často spojenou se zvýšenou atmosférickou depozicí dusíku. Člověk je také úmyslným či neúmyslným, ale důležitým vektorem rozmnožovacích částic rostlin. Přenáší části rostlin, semena i spory. Současná společenstva jsou sice schopna do jisté míry vzdorovat uchycení nových druhů i v době klimatických změn a zvýšené koncentrace živin v půdě. Tato schopnost však rychle slábne pod vlivem mechanického narušování (disturbancí) způsobeného člověkem, který buduje cesty a sjezdovky, staví chaty a další turistickou infrastrukturu. Vinou mechanického narušování se proto může řada zavlečených druhů lépe uchytit. Pokud budeme chtít omezit nepůvodní druhy v nejvyšších polohách hor, budeme muset dávat pozor na to, co děláme, nebo začít shánět prostředky pro adekvátní management k napravení důsledků.

Řada příkladů disturbanční činnosti člověka v subalpínském prostředí se nachází přímo v národní přírodní rezervaci Praděd (CHKO Jeseníky).Snímek Miroslav Zeidler

Jonas J., Lembrechts J. J. et al.: PNAS, 2016, DOI: 10.1073/pnas.1608980113