Teorie lidského kapitálu v době covidu-19

Pandemie covidu-19 dopadla velmi tvrdě i na školství, vzdělávání a vzdělanost mladých především. Ačkoliv mezi českou laickou veřejností je rozšířeno přesvědčení, že ztráty nebyly až tak vysoké, vědecká teorie a empirie ukazují, jak mohou být osobní dojmy zavádějící. Aby si mohl každý ekonomické ztráty způsobené pandemií spočítat, třeba i podle vlastních dojmů, vytvořili jsme on-line kalkulačku.¹⁾

Jedním z klíčových parametrů kalkulačky jsou tzv. výdělkové výnosy z dodatečného roku vzdělání. Málokdo dnes ví, že jde o klíčový parametr slavné Mincerovy rovnice, která je jednou ze zásadních předpovědí teorie lidského kapitálu a jejíž objev spadá už do padesátých let minulého století. Než se tedy vrátíme ke kalkulačce a výpočtům covidových ztrát na vzdělanosti, podnikněme krátký výlet do pozoruhodné historie teorie lidského kapitálu a nahlédněme do jeho podstaty.

Model lidského kapitálu

Podstatu teorie lidského kapitálu prohlédl a slovně popsal již morální filosof a duchovní otec moderní ekonomie jako vědy Adam Smith v roce 1776. Tehdejším jazykem hovoří o nákladech ušlých příležitostí, jednom z klíčových konceptů moderní ekonomie: „…Člověka, který se učí s vynaložením mnoha práce a času kterémukoli povolání vyžadujícímu mimořádnou zručnost a cvik, lze srovnat s některým takovým nákladným strojem. Musí se očekávat, že mu práce, kterou se učí vykonávat, nejen bude vynášet obvyklou mzdu za obyčejnou práci, ale navíc mu ještě uhradí veškeré náklady na učení…“ [1]

S moderní a matematicky rigorózně popsanou teorií lidského kapitálu přišel až koncem padesátých let minulého století ekonom Jacob Mincer [2, 3]. Kromě Adama Smithe se inspiroval základní ekonomickou podstatou tehdy pro ekonomy již standardního modelu fyzického kapitálu, tedy zařízení, strojů a továren. Lidský kapitál pojal jako schopnost člověka si vlastní intelektuálně založenou prací vydělávat. Zatímco fyzický kapitál představuje sumu investic na nákup technologií a továren, u lidského kapitálu investice představují neviditelnou sumu výdělků, které si člověk nechal po dobu vzdělávání v zájmu své vyšší budoucí produktivity ujít. Ekonomové tomuto konceptu říkají náklady ušlých příležitostí.

Jednoduchou úvahu Adama Smithe obohacenou Jakobem Mincerem popisuje rovnice

ΔHC_t = β · NUP_t · Δt.

Ta říká, že přírůstek lidského kapitálu (ΔHC z anglického Human Capital) během časového období Δt je úměrný délce tohoto časového období, nákladům ušlých příležitostí za jednotku času (NUP) a výnosům z investic do lidského kapitálu β. Když člověk chodí do školy, a tedy vůbec nepracuje, obětuje investicím do vlastního lidského kapitálu své veškeré možné výdělky. Tedy nerealizované výdělky svého dosud akumulovaného lidského kapitálu. Naše rovnice pro tento případ školní docházky pak vypadá takto: