Překvapivé změny vegetace za posledních 18 000 let

O změnách biodiverzity se často diskutuje v souvislosti s obdobím od průmyslové revoluce. Ale zrychlování přeměny přírodního prostředí začalo již před několika tisíciletími.

Rychlost vegetační změny závisí na obměně druhů za určitou dobu. Jedna z metod, jak monitorovat změny biodiverzity v průběhu tisíců let, je analýza pylových zrn získaných pomocí sond ze sedimentů z jezer nebo rašelinišť.

Ve spolupráci s Czexpats in Science (czexpats.org)

A právě touto metodou jsme zkoumali rychlost změn vegetace za posledních 18 000 let na všech kontinentech kromě Antarktidy od poslední doby ledové až do současnosti. Pro analýzu byla dostupná databáze 1181 pylových záznamů. Výsledky ukazují, že přibližně před 4000 lety se tempo vegetační změny začalo výrazně zrychlovat a tento stav trvá až do současnosti. Zajímavé je, že k této změně došlo celosvětově. Znamená to, že drastičtější změny ve vegetaci nezačaly až s průmyslovou revolucí, ale o tisíce let dříve. To narušuje představy mnoha ekologů pracujících se záznamy starými jen desítky nebo stovky let.

Nejlepší vhled do rychlosti vegetační změny nám poskytují paleoekologické pylové záznamy (A). Do dna jezera či jiného vhodného prostředí je proveden vrt za účelem získání vrstev sedimentů, které obvykle obsahují pylová zrna, usazovaná zde někdy i tisíce let. Identifikováním a kvantifikací různých pylových zrn (B) lze rekonstruovat složení rostlinného společenstva (C). Rychlost vegetační změny je tak možno odhadnout na základě změn zastoupení pylu v průběhu času (D).Ilustrace Milan Teunissen van Manen (@MilanTvM)

Změny vegetace mohou být způsobeny vlivem klimatu, působením člověka, nebo kombinací obou faktorů. Je velmi důležité pochopit, co pozorované změny způsobilo. Dalším krokem proto bude zpracovat informace o kolísání klimatu, porovnat je s archeologickými daty o velikosti lidských populací a vztáhnout je k změnám vegetace. Pokud pochopíme minulost, můžeme lépe posoudit přítomnost a snad ovlivnit i budoucnost.

Mottl O. et al.: Science, 2021, DOI: 10.1126/science.abg16850