Bič, který si pleteme

V polovině července napsal Miroslav Korecký do MF Dnes sloupek „Kdo by dělal pokrývače, když může klimaticky brázdit Afriku“, v němž se podivoval nad mezinárodními zkušenostmi a vzděláním mladých expertek, které mu k tématu klimatického balíčku nabídla jedna neziskovka. Text je to pozoruhodný nejen kvůli neskrývanému šovinismu a argumentační kluzkosti („Stihne-li mladá žena … vystudovat v cizině, … brázdit svět, … jaký div, že u nás nikdo nechce dělat pokrývače, servírku…“), ale rovněž kvůli smělému výpadu v závěru: „Mimochodem – v tom e-mailu z neziskovky bylo pár gramatických chyb, ale to se dá asi čekat, že když někdo pendluje po všech těch Montanách a Oslech, blbiny neřeší.“

Neohrožený bojovník proti feminizaci naší expertní scény se stylizuje do role ochránce mateřského jazyka poukazem na podezřelou internacionálnost vnucovaných odbornic. Ve skutečnosti je to podlý útok ve stylu: pokud nemáš, čím bys oponenta očernil, použij gramatické chyby. Asi mi dáte za pravdu, že toto není ojedinělá strategie. Stačí se porozhlédnout po libovolné internetové diskusi a brzy na podobný argument „gramatikou“ narazíte.

Čím to je, že máme potřebu upozorňovat na tyto nepodstatné formální detaily? Na vině je stále přežívající jazykový purismus, resp. preskriptivní přístup k jazyku, který je v nás po generace pěstován. Kolegové lingvisti se sice z toho snaží vyvinit s tím, že nic takového u nás už léta neexistuje, vždyť nemáme ani jazykový zákon, ani žádnou formální vymahatelnost pravidel. Pravda je podle mě ale komplikovanější.

Preskripce se u nás projevuje jako hýčkaný pocit, že jsme oprávněni dehonestovat kohokoli, kdo mluví či píše jinak, než jak je to uvedeno v kodifikačních příručkách. Nejde přitom o srozumitelnost či naplnění komunikačního cíle, ale čistě o formální shodu s pravidly pravopisu, což je mimochodem příručka, která za dva roky oslaví 30 let od své poslední větší novelizace.

Takže ještě jednou (i když bohužel asi ne naposledy): odchylka od pravopisu není důvod k výsměchu, stigmatizaci ani puvoár k negativnímu hodnocení. Pokud někoho soudíte podle těchto formálních ukazatelů, vypovídá to spíš o vaší povrchnosti či frustraci, že se vám nedostává skutečných argumentů.