Můžeme se vyhnout klimatické katastrofě?

Bill Gates, zakladatel Microsoftu, miliardář a filantrop, publikoval v roce 2015 článek Příští epidemie – ponaučení z eboly. [1] Varoval tehdy před dalšími epidemiemi, na které naše civilizace není ani zdaleka připravena. Bohužel jak dnes všichni víme, do pěti let se jeho obava v plné míře vyplnila. Jistě, nebyl sám. Mnoho epidemiologů a virologů docházelo ke stejnému závěru. Stejně tak, s jistým zpožděním, jak sám přiznává, se snaží přivést pozornost občanů i vlád k dalšímu celosvětovému nebezpečí – globálním změnám klimatu. Očekávaným výsledkem současných trendů bude mimo jiné to, že v polovině našeho století budou změny klimatu odpovědné za stejné množství úmrtí jako covid-19 v roce 2020. Kniha How to Avoid a Climate Disaster, kterou Bill Gates vydal v letošním roce, však není jen varováním. Je především střízlivým a konstruktivním rozborem možností, které stále ještě máme k odvrácení klimatické katastrofy.

Globální oteplování zaviněné naší civilizací a související změny klimatu jsou dnes až na stále vzácnější iracionální výjimky všeobecně uznávanou skutečností. [2–4] Velice pomalé a zatím zcela nedostatečné pokusy o nápravu mohou být důvodem k pesimismu. Bill Gates je ale rozený optimista. Hlavním zdrojem jeho optimismu je důvěra ve vědu, vynálezy a inovace.

Bill Gates: How to Avoid a Climate Disaster. The Solutions We Have and the Breakthroughs We NeedAlfred A. Knopf, New York and Toronto 2021, 257 stran, ISBN 9780385546133

Jako jeden z nejlepších příkladů nesplněných negativních předpovědí uvádí knihu Population Bomb, kterou v roce 1968 publikoval významný stanfordský biolog Paul Ehrlich. (Dramatický titul knihy byl autorovi vnucen vydavatelem, původní titul byl Population, Resources, and Environment.) Ehrlich předpovídal, že během následujících dvou desetiletí zemřou stovky milionů lidí v hladomorech. Odhadoval také, že Indie v roce 1980 nedokáže uživit ani o 200 milionů obyvatel více. Nic z toho se nesplnilo. K rozsáhlým hladomorům nedošlo a populace Indie vzrostla o 800 milionů.

S čím Ehrlich nepočítal? Neuvážil potenciál takových inovací, jakými bylo cílené šlechtění obilovin Normanem Borlaugem. Neúspěch Ehrlichovy předpovědi dodává Billu Gatesovi naději, že správně zaměřený výzkum a inovace nám pomohou klimatické katastrofě předejít.

Ano, nebezpečí je zcela reálné, ale katastrofa není neodvratná. Globální vzrůst teploty, intenzivnější cyklony, destrukce korálových útesů, sucha, vlny veder, požáry a jiné extrémy nejsou důvodem k zoufalství. Je to příležitost k využití naší inteligence ve prospěch lidstva i celé biosféry. Gates si nedělá iluze, že pokrok bude probíhat tak rychle jako vývoj mikroprocesorů, jejichž výkon se zdvojnásobuje každé dva roky. Ale i tak máme ještě trochu času. Nesmíme ho však promarnit.

Zcela zjednodušeně se jedná o dvě čísla: 51 miliard a nula. První je přibližný počet tun skleníkových plynů (především CO₂, CH₄ a N₂O; vyjádřený v ekvivalentu CO₂), které se každoročně dostávají do atmosféry. Druhé je cíl, ke kterému musíme dospět v roce 2050, abychom se vyhnuli katastrofě. Pouhé snížení emisí však nestačí. Gates systematicky probírá hlavní celosvětové zdroje emisí skleníkových plynů (průmyslovou výrobu 31 %, výrobu a vedení elektřiny 27 %, zemědělství 19 %, dopravu 16 %, ohřívání a chlazení 7 %) a krok za krokem uvádí zatím známé nebo alespoň nadějné možnosti, jak je omezit.

Fosilní paliva zatím zůstávají levným zdrojem energie, protože jejich cena neodráží negativní dopady jejich spalování. Je zřejmé, že omezit cestování auty a letadly je důležité, ale zdaleka ne postačující. Ohromné investice jdou do relativně jednoduchých projektů, jako jsou elektrické automobily a obnovitelné zdroje energie (solární panely, větrné turbíny, někdy i geotermální energie). Je to správné a vede to k rychlému zlevňování relevantních prostředků. Co ale výroba cementu a oceli, které jsou zodpovědné za 16 % všech emisí CO₂? Poptávka po těchto produktech bude v budoucnu jen stoupat. To je důvod, proč Gates spolu s dalšími miliardáři investuje do vývoje technologií pro trvalé ukládání CO₂ do betonu, jakož i technologií na zachycování CO₂ přímo z atmosféry.

Značné možnosti jsou v živočišné výrobě. Enterická fermentace v procesu trávení hovězího dobytka je jedním z nejdůležitějších zdrojů metanu (přibližně 4 % globálních emisí skleníkových plynů). Probíhá sice nadějný výzkum krmivových přídavků, které produkci enterického metanu redukují [5], stále to ale nebude stačit. Alespoň částečný přechod na umělé maso nebo jeho rostlinné alternativy je nevyhnutelný. Firmy jako Beyond Meat nebo Impossible Food začínají prosperovat. Klíčem k úspěchu budou srovnatelná chuť a srovnatelná cena. Určitě to pomůže, ale jak autor několikrát připomíná, cílem není osobní uspokojení z ekologicky správného počínání. Cílem je odvrácení katastrofy. K tomu je třeba mnohem víc, především investice do výzkumu a vývoje nových technologií, mitigačních (např. velkoplošné použití čedičového prachu na vyvázání CO₂ z atmosféry [6]) a adaptačních (např. šlechtění klimaticky odolných plodin). Zapojit se musí především vlády, protože mnohé výzkumné projekty v této oblasti vypadají pro soukromé organizace jako příliš riskantní.

To jsou jen ukázky uvažování Billa Gatese. Někteří čtenáři se pravděpodobně pozastaví nad jeho úvahami o nezbytnosti atomové energie, která bude nutným doplňkem čisté energie slunce a větru (slunce všude stále nesvítí a vítr stále nefouká, převratné vylepšení baterií se zdá nepravděpodobné). K nezávislosti na fosilních palivech proto podle Gatese nezbytně musí přispět podstatně bezpečnější nová generace atomových elektráren. Zrovna tak důraz na umělá hnojiva v rozvojových zemích může někoho zarazit. Je-li ale alternativou mýcení lesa…

Kniha je naplněna důležitými čísly, jež jsou, pokud mohu posoudit, přesná nebo alespoň v rozmezí odhadů, které máme. Jen jeden údaj je asi poněkud nesprávný. Uhlík v atmosféře je podle Gatese odpovědný za nenávratné zachycení 2 W sluneční energie na m² (s. 176). Většina recentních výpočtů [4,7] konverguje k 0,9 Wm^–2. To ale na celkové Gatesově argumentaci nic podstatného nemění.

V knihách, které vlastním, si často důležité věci tužkou podtrhávám; v této bych ale musel podtrhat skoro všechno. Kniha již vyšla ve španělském překladu. Očekávám, že velice brzy vyjde i v češtině. Gates dospěl ke svým závěrům na základě diskusí s mnoha odborníky z vědeckých i industriálních kruhů. Mnoho úvah a návrhů bude podrobeno kritice ekonomů, ekologů i politiků. Je to tak správné. Kniha vyprovokuje řadu diskusí, ale doufám, že také zásadních změn v myšlení. Hlavně lze ale doufat, že Gatesův plán, jak dosáhnout nuly, převezmou v hlavních rysech federální, státní a lokální instituce.