Kaldery, pozoruhodná součást sopečných oblastí

Sopečná neboli vulkanická činnost nepochybně patří k nejvýraznějším i nejatraktivnějším geologickým procesům. Pomyslnou bránu do zemského nitra představují zejména krátery neboli jícny sopek, umožňující alespoň nesmělé nahlédnutí „pod pokličku“ fascinujících dějů. Nezřídka slouží též jako důležitý zdroj informací o minulosti a v lepším případě i brzké budoucnosti příslušné sopky.

Skutečnou kronikou vývoje sopek jsou rozsáhlé krátery zvané kaldery. Jde o impozantní, nezřídka několik kilometrů široké amfiteátry či kotle, buď ze všech stran uzavřené, nebo alespoň na jednom boku rozevřené. Vznik kalder je složitý a už dlouho diskutovaný problém. Učebnice geologie obvykle rozlišují tři typy kalder. Explozivní kaldery jsou výsledkem devastujícího sopečného výbuchu, hojnější jsou však kaldery kolapsové, vzniklé probořením části kráteru nebo postupným poklesáváním jeho dna v důsledku vyprázdnění podzemního zásobníku lávy po vydatné erupci. Zvláštní skupinu tvoří kaldery erozní, při jejichž vývoji se sopečná činnost uplatnila pouze v počáteční fázi, ale jejich současný vzhled dotvořili vnější činitelé, zejména eroze a svahové procesy.

Nedávné studie (včetně využití trojrozměrných rekonstrukcí) v řadě významných sopečných oblastí, např. na Havajských ostrovech, Réunionu, Kanárských ostrovech, Galapágách, v Japonsku a jinde, potvrdily, že při složitém vývoji většiny kalder se střídají fáze konstruktivní (se zvýšenou produkcí vulkanického materiálu) a destruktivní, obvykle spojené s kolapsem kráteru i dalších částí sopečného tělesa.