Vybíráme z Vesmíru 1871–1880

Dříve potkávaly se úsilovné snahy učenců jen za tou jedinou příčinou s nezdarem, že nebylo jim pohotově přístrojů a prostředků výskumných přiměřených i dostatečných; bádánoť ve vědě přírodnické pouze domyslem a rozčílenou fantasií, jak i posud nezřídka se děje, když některý profesor na německé universitě rozepíše se doma u zeleného stolku v sáhodlouhých úvahách o některé nemoci, aniž by nemocného na posteli nebo v průběhu nemoci byl viděl, neřku-li proskoumal.

(Vesmír 1, 145, 1872/16)

Káva a thé účinkují hlavně na mozek. Alkohol a kakao rozčilují pohyby svalů, thé a káva čidla. Tím, že látky tyto umírňují organickou oxydaci a umenšují ztrátu nastalou výměty, účinkují podobně jako obyčejné látky potravní. Tímto způsobem si můžeme též vysvětliti, jak dalece látky tyto podněcují ku práci času večerního; neboť částečně nahrazují až k jisté míře potravu, částečně obtěžují proměňování látek v těle.

(Vesmír 2, 296, 1873/23)

Nový život vdechl do přírody čin Darwinův; tajemství jeho mocného působení jest hlavně půvab jednoty. Duch lidský baží po jednotě – kde jí není hned na povrchu, tam ji hledá hloub a nedá si pokoje dříve, než až aspoň nějakou předběžnou formuli pro ni najde. […] V jakém vztahu jest nauka Darwinova se všemi ostatními vědami, nejen s přírodními, ale i s mluvozpytem a s historií vzdělanosti, k tomu se příslušní zpytatelé odborní sami přiznávají.

(Vesmír 3, 87, 1874/8)

„Černoch a běloch jsou zrovna tak rozdílné druhy jako sova a orel. […] Černoch není zrovna tak bratrem bělocha, jako není sova sestrou orla, osel bratrem koně atd. Jak podivná a jak přece jednoduchá jest celá nauka, že tvůrce veškeré živočichy samostatně stvořil, by z nich každý samostatné místo zaujímal.“ Tato jsou slova samého Agassizho, třeba že byl muž tento znamenitým přírodozpytcem, nebyl přece ku konci svého žití ve svých náhledech příliš šťastný, jak z uvedeného můžeme posouditi.

(Kritika švýcarského přírodovědce Louise Agassize, Vesmír 3, 107, 1874/9)

Zdá se podobati pravdě, že existence veškerého života na zemi závislá jest na stálosti atmosféry slunce; kdyby jí přibývalo anebo ubývalo, museli bychom buď zmrznouti aneb zuhelnatěti. […] Geologové i fysikové shodují se v tom, že veškerá země aspoň jednou dobu ledovou musela prodělati. Můžeme se tudíž domýšleti, že atmosféra slunce způsobila fluctuaci (pohyb) teploty, která byla příčinou této epochy (doby), a možná, že i v budoucnosti na naší zemi podobné fluctuace nastanou.

(Vesmír 6, 22, 1877/2)

Pokusy se zjistilo, že posypáme-li třeba dosti malou částkou soli hlemýždě skořepaté anebo nahé, tito okamžitě se usmrtí. Tím jest poskytnut hospodářům nový prostředek proti velmi škodlivým hlemýžďům a plžům.

(Vesmír 8, 276, 1879/23)

Mezi učenci stálý vede se spor, jestli v době kamenouhelné byly též květiny čili nic; Nově pak nalezena byla v Belgii zkamenělina, která pokládá se za křídlo hmyzu a již belgičtí přírodozpytci mají za křídlo jepice, zovouce je Brayeria borinensis. Učený však Wallace vyhlašuje ji za křídlo motýle, čímž by o kamenouhelné květeně důkaz alespoň nepřímý podán byl.

(Vesmír 9, 95, 1880/8)