O lehkomyslné honbě za vědeckými senzacemi

1960: V SSSR stále více vzrůstá zájem širokých mas obyvatelstva o objevy a úspěchy moderní vědy a techniky. Uspokojování tohoto zájmu je jedním z důležitých úkolů sovětského tisku. V této oblasti však není všechno v naprostém pořádku. Vyskytují se případy, kdy popularizace skutečně pozoruhodných vědeckých a technických poznatků je nahrazována honbou za lacinou senzací a stránky listů a časopisů zaplňuje psaní naprosto nekompetentních osob, takže se touto otázkou muselo zabývat i presidium Akademie věd SSSR.

Tak např. profesor N. A. Kozyrev objevil možnosti „využít běhu času k získání práce“. Tomuto tematu byly věnovány články v listu „Komsomolskaja pravda“ ze 4. září, v časopise „Technika molodoži“ číslo 8. z roku 1959, v listu „Litěraturnaja gazeta“ ze 3. listopadu atd. Oč jde? Kniha N. Kozyreva „Příčinná mechanika“, v níž jsou vysvětlovány nové Kozyrevovy myšlenky, je uváděna zkoumáním otázky zdrojů energie uvolňované hvězdami. Věda dnes soudí, že hlavním zdrojem této energie jsou termonukleární reakce probíhající ve hvězdách. Autor nejenom nerozebírá fakta, jež vedla k tomuto závěru, ale dokonce ani jediným slovem se nezmiňuje o jaderné energii a na základě nepřesvědčivých úvah na zlomku stránky tvrdí, že „ve hvězdách nejsou speciální zdroje energie“. To ho vede později například k závěru o nesprávnosti zákona zachování energie. […]

Nemůžeme postupně vysvětlovat další autorovy úvahy už proto, že nevidíme logickou postupnost v soustavných skocích jeho myšlení, v hromadění neodůvodněných předpokladů atd. Zůstal pro nás zvláště nesrozumitelný reálný smysl jeho tvrzení, že čas může vytvářet energii. […] N. A. Kozyrev poukazuje na řadu výsledků své teorie, jež jsou v rozporu s „běžnou“ mechanikou, a uvádí výsledky svých pokusů, v nichž se mu, podle jeho názoru, podařilo zjistit jevy, jež předpovídal. Ve všech případech jde o velmi jemné a těžko pozorovatelné efekty. Proto je třeba nejenom mimořádné přesnosti experimentů, ale i jejich pečlivý rozbor, dokazující, že pozorované efekty nejsou vyvolány nějakými vedlejšími příčinami. Takový rozbor N. Kozyrev neprovedl.

Ze skutečnosti, že pokusy N. Kozyreva jsou zcela nepřesvědčivé a metodicky nevyhovující, nikterak nechceme činit závěr, že nemají být prověřeny a analýzovány. Považujeme za naprosto správné, že Pulkovská observatoř už začala s pečlivou prověrkou. Je však třeba místo popularisace skutečných vědeckých poznatků poskytovat na stránkách našeho tisku místo nekompetentním osobám, vykládajícím jako senzaci v nejlepším případě ještě neprověřené pokusy a pochybné hypotézy? To může naší vědě jenom uškodit. […]

Zkrácený překlad článku akademiků L. Arcimoviče, P. Kapici a I. Tamma z Pravdy, 22. listopadu 1959.

Vesmír 39, 157, 1960/5

2020: Dalo by se předpokládat, že po zkušenostech s Trofimem Lysenkem a Olgou Lepešinskou sovětské vědce jen tak něco nerozhází, ale hypotézy Nikolaje Kozyreva byly pro fyziky Lva Arcimoviče, Pjotra Kapicu (Nobelova cena 1978) a Igora Tamma (Nobelova cena 1958) přece jen silná káva.

Astrofyzik Nikolaj Kozyrev neměl snadný život. V roce 1936, ve svých 28 letech, byl odsouzen k deseti letům vězení za „kontrarevoluční činnost“. Fyzika se mezitím v mnohém proměnila. Připsal si zásluhy například ve výzkumu měsíčního vulkanismu, ale termojadernou fúzi vysvětlující energii hvězd nikdy nepřijal. To ho svedlo k úvahám, jimiž opustil hranice vědy. Jeho teorie jsou mezi hledači „alternativních pravd“ stále živé, s obdivem jimi bývá citován v souvislosti s éterem, psychoenergetikou, vědomým ovládáním času a dalšími fenomény.