Aktuální číslo:

2020/11

Téma měsíce:

Skladování energie

Kytovčí déjà vu aneb Vymření sviňuchy kalifornské

 |  6. 4. 2020
 |  Vesmír 99, 195, 2020/4

Sviňuch kalifornských (Phocoena sinus) známých také jako vaquita (kravička), endemita Kalifornského zálivu, zbývalo v roce 2017 třicet jedinců, r. 2018 posledních 12 zvířat a loni jen 10. V devadesátých letech jich přitom žilo zhruba 600. Velmi to připomíná příběh rychlého vymření delfínovce čínského. Dokonce i v tomto případě se uskutečnil pokus o chov v lidské péči, ale mladé zvíře bylo brzy vypuštěno kvůli stresu, následně uhynula dospělá samice. Tento záměr byl tedy podroben silné kritice a od dalších akcí se opustilo. Upřímně řečeno s něčím podobným se mělo začít mnohem dříve, aby byl například možný výběr jedinců snášejících lépe chov v lidské péči, i když ani pak není jisté, že vše půjde hladce.

Lze říci, že téměř každý záchovný program se potýkal s problémy, kdy nějací tolik potřební jedinci z různých příčin uhynuli. Kdyby naši předchůdci byli příliš útlocitní, dnes bychom měli zachráněných druhů citelně méně. U delfínovce se celkem vědělo, že negativních faktorů je příliš (utonutí v sítích, intenzivní doprava, zamoření řeky). U vaquity by se ochrana mohla jevit snazší (omezení rybolovu), přesto se nepodařila. Má tu smůlu, že se její výskyt překrývá s jiným endemitem tohoto zálivu, rybou druhu Totoaba macdonaldi (česky smuhou MacDonaldovou), jejíž plynový měchýř je velmi ceněn v tradiční asijské medicíně. Sama smuha je kriticky ohrožená a její lov je nezákonný. Lze jen souhlasit s komentářem Sama Turveye na stránkách Mongabay, který se pozastavuje nad tím, že se některým druhům začneme ochranářsky i mediálně víc věnovat, až když jsou na samé hranici vymření, či dokonce už objektivně vymřely. Jako příklad uvádí nosorožce Cottonova (v tomto kontextu se jeví jako nadčasový článek Kes Hillmanové-Smithové z roku 1986 A last chance to save the northern white rhino?), delfínovce čínského nebo vaquity. Doplnil bych třeba i západního nosorožce dvourohého (Vesmír 87, 739, 2008/11 a 97, 206, 2018/4). Ochranářský lobing a marketing ohledně ohrožených druhů se sice polehoučku zlepšuje, například o saole a nosorožci sumaterském je slyšet čím dál víc. Kdo ale něco tuší o gibonu hainanském (Nomascus hainanus) nebo o novokaledonském scinkovi druhu Phoboscincus bocourti? Vyhynutí vaquity se zdá být nevyhnutelné a je čím dál jasnější, že je třeba výrazně zlepšit naši předvídavost.

mongabay.com – vaquita poprvé, podruhé, potřetí

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Mládě z umělé dělohy

Mládě z umělé dělohy audio

Jaroslav Petr  |  16. 11. 2020
Průlomový počin v oboru tkáňového inženýrství se podařil týmu Anthonyho Ataly z amerického Wake Forest Institute for Regenerative Medicine. V...
Lithium, dar Země modernímu člověku

Lithium, dar Země modernímu člověku

Jan Rohovec, Tomáš Navrátil  |  2. 11. 2020
Nepozorovaně jsme přijali za své lehké notebooky, tenké mobilní telefony, drobnou elektroniku. Přestala nás udivovat možnost opakovaně nabíjet a...
Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Handrij Härtel  |  2. 11. 2020
V českém kontextu je České Švýcarsko jen jedno z několika skalních měst. V Evropě je to unikát. Ve světovém měřítku ho „zastiňují“ jiné oblasti....

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné