S octem opatrně

Mirakulin, protein ze zázračných bobulí (miracle berries), jak se říká plodům západoafrického keře Richardella dulcifica (dříve Synsepalum dulcificum), zvláštním způsobem ovliv ňuje vnímání chuti. Ačkoli sám žádnou chuť nemá, převrací vnímání kyselé na sladkou. Citrony podané spolu s ním jsou jako med, kyselina citronová sladkostí třitisícekrát předčí řepný cukr. Snahy o komerční využití mirakulinu jako nekalorického sladidla nejsou ničím novým. Už v sedmdesátých letech minulého století se o jeho uvedení na americký trh snažila firma Miralin (ale tehdy se jí nepodařilo získat povolení od FDA). V Japonsku jsou k dostání jak čerstvé plody, tak tablety připravené ze sušených. Nevýhodou přirozeného zdroje mirakulinu je skutečnost, že tato rostlina vyžaduje své přirozené prostředí a plody snadno podléhají zkáze. Proto je cena čerstvých bobulí poměrně vysoká – i přes dolar za kus. Tým Centra pro výzkum genů japonské Univerzity v Cukubě se pokusil přimět k produkci mirakulinu rostliny, jejichž pěstování je mnohem snadnější. Gen pro tuto bílkovinu přenesli do salátu, tedy lociky zahradní (Lactuca sativa), a do rajčete. V salátu byl gen aktivní jenom jednu generaci, dceřiné rostliny už jeho produkt netvořily. Zato u rajčete se podařilo získat geneticky stálou linii rostlin, jejichž potomstvo ukládá mirakulin do plodů a listů i v dalších generacích. Jak asi budou chutnat taková rajská jablíčka s octovou zálivkou? A jak s jogurtovou? (Plant Biotechnology Journal 5, 768–777, 2007; FEBS Letters 580, 620–626, 2006)