Starostliví rybí otcové

Jen u necelé čtvrtiny rybích druhů pečují rodiče o své potomky. Překvapivě často padá tato úloha na bedra otců. Jaké je evolučně-biologické pozadí tohoto jevu?

Tradiční nerovnoměrné rozdělení rodičovských rolí má hluboké evoluční kořeny a pramení z rozdílné velikosti samičích a samčích gamet. Vajíčka jsou téměř vždy výrazně větší než spermie, a samice tudíž mohou víc ztratit. Výsledkem je častější rodičovská péče samic – od ochrany potomstva až po mateřské mléko. Z tohoto obecného trendu se však několik skupin živočichů vymyká (viz rovněž Vesmír 75, 323, 1996/6).

Ryby jsou druhově i ekologicky nesmírně bohatou skupinou obratlovců. Obecné povědomí o reprodukčních strategiích ryb dobře vystihuje český termín „tření“ – při vzájemném tření těl samců a samic (často celého hejna) je oplodněno velkého množství jiker v oblaku spermií. Jikry pak zvolna klesají ke dnu či jsou unášeny vodním proudem napospas osudu. Přesto existuje mnoho druhů ryb s pozoruhodně sofistikovanou péčí o potomstvo. A překvapivě často se o potěr starají samci.

S nejčerstvějším příspěvkem k našemu poznání rodičovské péče ryb přišla F. B. Sattonová se svým školitelem Tonym Wilsonem z Newyorské městské univerzity. Shromáždili data o rodičovské péči téměř dvou tisíc druhů kostnatých ryb (patřících do 409 čeledí z celkového počtu 514). U většiny rodičovská péče chybí (76 %). Když už se ale ryby o své potomstvo starají, je to překvapivě často výlučně záležitost samců (u 79 % druhů). Občas celé břímě padne na samice (u 14 % druhů) a někdy se rodiče o péči podělí (u 6 % druhů).

Dosud se předpokládalo, že různé typy rodičovské péče ryb vznikly postupně – nejběžnější otcovská péče občas umožní vznik péče společné, ze které se někdy mohou samci vyvázat, a zůstává péče výlučně mateřská. Sattonová a Wilson však pomocí fylogeneticky podložené analýzy ukázali, že i mateřská péče může vzniknout přímo (a to nejen u druhů s vnitřním oplozením, kde pro samice není úniku) a že společná péče má ve skutečnosti nejčastěji předstupeň v péči mateřské, nikoli otcovské.

Vnější oplození, které je u ryb až na výjimky normou, je logickým předpokladem vzniku výlučně otcovské péče. Zásadní je však také způsob vlastního tření. Otcovská péče je výrazně častější u druhů, které kladou jikry v jasně oddělených párech. V takovém případě mohou samci pečovat opravdu o své potomstvo – brání je před predátory, zajišťují čerstvou okysličenou vodu, opatrují mláďata ve speciálně postavených hnízdech, či dokonce ve vlastním hrdelním vaku. Nejvyšší úrovně dosáhli bezpochyby koníčci (Syngnathidae), kterým samice nakladou jikry do specializovaného břišního vaku. Tam samec jikry aktivně vyživuje a po několika týdnech těhotenství porodí desítky až stovky mláďat.

Co tedy vede samce ryb k tak nezvyklé starostlivosti o potomstvo? Ve vodním prostředí je časový interval mezi nakladením jiker a jejich oplozením záležitostí vteřin, a samci si tedy mohou být relativně jisti svým otcovstvím. Vědí, že se starají o své vlastní potomky – proto také otcovská péče vzniká hlavně u druhů, které kladou jikry v párech. Vše je však relativní a oplození ve vodním prostředí někdy nahrává spíše jejich rivalům. Starostliví otcové jsou často oklamáni a pečují o potomky jiných samců, kteří se na parazitaci rodičovské péče přímo specializují…

Samec koljušky tříostné (Gasterosteus aculeatus) může mít ve svém hnízdě snůšky několika samic.Kristian Kankainen, CC BY-SA 3.0

Koníček obecný (Hippocampus hippocampus).Hans Hillewaert, CC BY-SA 4.0

Benun Sutton F., Wilson A. B.: Evolution 73, 2451–2460, 2019/12, DOI: 10.1111/evo.13846