Kryptické druhy a příběh kuželíků

V souvislosti se sílícím tlakem člověka na naši planetu se často mluví o „krizi biodiverzity“. Vnímáme ji jako zrychlený pokles rozmanitosti života, zejména počtu druhů. Dnes již rutinní používání metod molekulární biologie ovšem narušuje náš dřívější pohled na pojetí druhu. Představa ostře ohraničených a obvykle morfologicky dobře definovaných jednotek ztrácí svou obecnou platnost. Veškeré závěry týkající se počtu druhů je tedy nutné přehodnotit ve světle nových poznatků. Mezi takové patří v posledních letech hojně diskutované a množící se objevy kryptických druhů.

Publikace z nejrůznějších biologických oborů se v poslední době kryptickými druhy jen hemží. Jejich počet strmě narůstá zhruba od roku 1990 [1]. K listopadu 2019 čítala databáze vědeckých publikací Web of Science přes 1300 článků, jejichž název obsahuje sousloví „cryptic species“, a vyhledávač odborné literatury Google Scholar našel dokonce kolem 77 000 textů, v nichž je problematika kryptických druhů zmíněna. O to víc znepokojuje fakt, že práce týkající se domnělých kryptických druhů jsou často vědecky „nedotažené“, a tedy obtížně využitelné pro další praxi, např. taxonomickou^A) či ochranářskou.

Kryptické druhy – co jsou zač?

Pojďme si nyní kryptický druh definovat. Definice jakéhokoli fenoménu je vždy do jisté míry subjektivní. My se však nejvíce ztotožňujeme s tou, která za kryptické označuje dva nebo více druhů, jež jsou – nebo dříve byly – chybně klasifikovány jako druh jediný, neboť jsou (alespoň povrchně) morfologicky nerozlišitelné [2].

Typický objev kryptického druhu může probíhat zhruba takto: Určitá skupina blízce příbuzných organismů, do té doby klasifikovaná do druhové úrovně převážně na základě morfologických znaků, je podrobena detailnímu, nejčastěji molekulárnímu výzkumu. Ten odhalí existenci dvou nebo více odlišných genetických linií. To naznačuje, že mezi jedinci těchto linií dlouhodobě neprobíhá výměna genetické informace (nekříží se mezi sebou), což poukazuje na existenci více různých druhů (alespoň pokud o druzích uvažujeme v rámci biologického druhového konceptu,^B) ale to už je jiné a ještě složitější téma). Nemusí tomu tak však být vždy. Pokud se např. část populací určitého druhu specializuje na jiný typ stanoviště nebo ji oddělí nějaká přírodní bariéra, po určitém čase se geneticky odliší, např. vlivem náhodného genetického driftu.^C) Genetická odlišnost nemusí však zákonitě znamenat, že vznikly nové druhy, které se vydaly svými vlastními evolučními cestami.