Největší přírodovědecký objev 1939…

1940: …uvážíme-li všecky jeho možné důsledky – bylo jistě rozštěpení uranu v baryum a krypton. Už před několika lety se při ozařování uranu neutrony soudilo, že vznikly nové radioaktivní prvky s nábojem 93 a více – „transurany“. Ale v lednu 1939 byl vědecký svět překvapen zprávou Dr. Hahne, která byla ověřena v několika týdnech v řadě světových ústavů: „Transuran“ byla ve skutečnosti jen směs prvků středních vah, v něž se jádro uranu (váhy 92) rozbilo, totiž v jádro barya (váhy 56) a v jakýsi doplněk (92 = 56 + 36) krypton (váhy 36). Nově se podařilo jej rozbít ještě v jiné dvojice.

Jaké úžasné nové možnosti se tu rýsují! Tato explose uranového jádra představuje relativně největší výbuch v historii: oba fragmenty se rozletí aktivovány 200 miliony elektronových voltů – zjev, který kromě kosmických paprsků nemá obdoby. Bohužel je možno způsobit v laboratoři za vteřinu sotva několik set těchto výbuchů a bylo by jich potřeba biliony, aby daly energii prakticky významnou.

Ale právě zde jsme na cestě k úžasnému řešení: při explosi jádra se odštěpí i několik neutronů a tyto sekundární neutrony mohou rozbít další jádra atomu; z těchto jader se uvolní pak další soustavy, a tak vzniká souvislý řetěz, reakce vyvolaná původně jediným elektronem. Je jen otázkou, jak by tato kumulace pracovala při velkém množství urania, poněvadž najde-li se (a najde se!) šťastná cesta, jdeme vstříc možnostem uvolňování obrovských množství energie, která by nahradila hračkou všechny ty energie, které dnes lidstvo potřebuje.

Vesmír 18, 165, 1940/7

2020: Nepodepsaný příspěvek ve válečném Vesmíru se vůbec nezmiňuje o hrozbě sestrojení atomové bomby – neskrývá-li se toto varování v poněkud tajuplné úvodní poznámce o „všech možných důsledcích“.

Doklady o štěpení uranu byly publikovány na počátku roku 1939. V létě se fyzikové Leó Szilárd, Edward Teller a Eugene Wigner mezi sebou bavili o nebezpečí výroby atomové bomby hitlerovským Německem. Spojili se s Einsteinem, opřeli se o jeho slavné jméno a Szilárd s Einsteinem odeslali počátkem srpna varovný dopis Rooseveltovi, v němž ho pobízeli ke spuštění amerického jaderného programu. Roosevelt dopis dostal 11. října 1939. Koncem roku 1941 vstoupily Spojené státy do války a v roce 1942 se rozjel projekt Manhattan, který vyvrcholil 6. a 9. srpna 1945 svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Explozivní uvolnění jaderné energie tak předběhlo její mírové využití o několik let. Experimentální produkce elektřiny se uskutečnila poprvé v roce 1948 (v americkém Oak Ridge) a první jaderná elektrárna začala do rozvodné sítě dodávat proud až v roce 1954 (v sovětském Obninsku nedaleko Moskvy).

Otto Hahn získal za objev jaderného štěpení Nobelovu cenu. Udělena mu byla za rok 1944, ale rozhodnutí padlo až po skončení války a převzal ji ještě později, po propuštění z internace na anglické usedlosti Farm Hall v roce 1946. Není pochyb o tom, že spolu s ním si ocenění zasloužila i fyzička Lise Meitnerová, která po obsazení Rakouska musela uprchnout do Švédska, ale korespondenčně významně přispěla k návrhu experimentů i k jejich interpretaci.

A ještě jedna poznámka: zpráva z roku 1940 obsahuje chybu. Ve větě o „reakci vyvolané původně jediným elektronem“ došlo k záměně neutronu za elektron.

V archivních textech zachováváme dobový pravopis a některé typografické zvyklosti.