Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025Siemens2025

Aktuální číslo:

2025/10

Téma měsíce:

(Ne)pozornost

Obálka čísla

Vznik hlubokých zemětřesení zřejmě neovlivňuje jen teplota

 |  7. 12. 2020
 |  Vesmír 99, 684, 2020/12

Největší a nejničivější zemětřesení jsou vázána na subdukční zóny (jedna tektonická deska se podsouvá pod druhou). Hluboká zemětřesení vznikají uvnitř studených (900–1000 °C) subdukujících desek v hloubkách mezi 350–660 km (10–25 GPa). Přesný mechanismus těchto zemětřesení však zůstává prozatím enigmatický. V těchto velkých tlacích nemůže docházet ke klasickému křehkému porušení, jak ho známe při zemětřeseních blízko povrchu. Ve hře je však hned několik mechanismů (např. přítomnost vody zvyšující pórový tlak nebo porušení kvůli transformaci metastabilního minerálu olivín), které by křehkou deformaci v těchto hloubkách mohly umožňovat.

V minulosti vznikly studie pokoušející se vysvětlit distribuci hlubokých zemětřesení pouze na základě teploty, při které se mohou jednotlivé mechanismy efektivně uplatnit. Pro objasnění prostorové variability zemětřesení však nebyly dostačující. Pokud bychom se podívali na vertikální řez subdukční zónou a promítli do něj jednotlivá zemětřesení, zjistíme, že distribuce hypocenter není s hloubkou rovnoměrná. Existují oblasti, ve kterých v subdukčních zónách k zemětřesením nedochází.

Všechny mechanismy vzniku hlubokých zemětřesení spojuje kromě teplotních požadavků také potřeba velké deformace, která se akumuluje uvnitř subdukující desky. Magali Billenová z Kalifornské univerzity vytvořila numerický model, který ukazuje vysokou variabilitu rychlosti deformace subdukujících desek v prostoru a čase. K velké rychlosti deformací podle něj dochází v oblastech, kde se subdukující deska ohýbá nebo skládá. Tyto oblasti pak korelují s hypocentry zemětřesení. Naopak tam, kde pozorujeme „mezery“ v seismicitě, ukázal model pouze malé rychlosti deformace. Uspořádání hlubokých zemětřesení v prostoru tedy podle modelu nezáleží pouze na teplotě, ale je určeno také prostorovým rozložením rychlosti deformace v subdukujících deskách.

Závěry této studie ukazují nový přístup, který by mohli vědci zvolit pro testování jednotlivých hypotéz vzniku hluboké seismicity, a také vysvětlují, proč pozorujeme mezery v hlubokých zemětřeseních. Porozumění jejich vzniku není zajímavé pouze z hlediska primárního výzkumu, je zároveň jedním z předpokladů pro stanovení seismického ohrožení.

Billen M. I.: Sci. Adv., 2020, DOI: 10.1126/sciadv.aaz7692

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jakub Pokorný

Mgr. Jakub Pokorný (*1992) vystudoval užitou geofyziku na Přírodovědecké fakultě UK. V současnosti je doktorandem na Katedře geofyziky MFF UK, kde se věnuje numerickému modelování geodynamických systémů. Zabývá se problematikou vlivu dehydratace hornin na dynamiku subdukce litosféry.
Pokorný Jakub

Doporučujeme

Zadání testu z titulní strany

Zadání testu z titulní strany

Petr Telenský  |  29. 9. 2025
Na titulní straně říjnového Vesmíru jsme otiskli Bourdonův test setrvalé pozornosti, známý také jako Bourdonův-Wiersmův test. Jde o tradiční...
Vypravěč velkých příběhů

Vypravěč velkých příběhů

Ondřej Vrtiška  |  29. 9. 2025
Je Jan Černý spíše imunolog, nebo buněčný biolog? Sám o sobě raději mluví obecněji jako o přírodovědci, do menších škatulek se nevejde. Stejně...
Když dva vidí totéž, není to vždy totéž

Když dva vidí totéž, není to vždy totéž uzamčeno

Petr Telenský  |  29. 9. 2025
Slavný citát, připisovaný polskému básníkovi Stanislawu Jerzy Lecovi a zhudebněný Ivo Jahelkou, říká, že seno voní jinak koním a jinak...