Jak mladé orangutanice svádějí samce

Orangutani se pyšní hned několika unikátními znaky. Jedná se o největší stromové savce a mezi lidoopy mají nejvýraznější pohlavní dimorfismus, neboť dospělý samec je až dvakrát větší než samice. Za pozornost stojí i jejich rozmnožování. V porovnání s ostatními savci mají nejdelší meziporodní interval, a to 6–9 let. Samci orangutanů se pak vyskytují ve dvou formách: velký teritoriální samec s dobře vyvinutými sekundárními pohlavními znaky anebo menší samci bez typických znaků dospělého samce a bez vlastního teritoria.

Co naopak mají s ostatními primáty společného, je sexuální preference orangutaních samců pro starší, zkušenější samice. V tomto ohledu jsou naopak výjimkou lidé, neboť muži upřednostňují mladé sexuální partnerky. Adolescentní orangutanice proto nemají snadnou roli. Po osamostatnění od matky se snaží najít své vlastní území a zorientovat se v sousedských vztazích s ostatními samicemi i teritoriálním samcem, jemuž dávají přednost jako potenciálnímu otci svých potomků. Dospělý teritoriální samec je však v lepším případě ignoruje, v horším i aktivně odhání.

Nová studie je založena na analýze pozorování pářících se orangutanů na Borneu. Popisuje zajímavý repertoár sexuálního chování mladých samic i odlišné sexuální chování starších orangutanic. Mladé orangutaní slečny nejprve stráví měsíce následováním a nenápadným oťukáváním samce. Snaží se překonat jeho ignorování proceptivním chováním, tedy tím, že se mu často aktivně nabízejí. To se u zkušených dospělých samic téměř vůbec nestává, protože s nimi iniciují sexuální interakce většinou samci. Po čase se samec přece jen uvolí a svodům mladé samice podlehne. Sexuální interakce s nimi bývají delší než se zkušenějšími samicemi a samec v nich zaujímá velmi pasivní úlohu i polohu. Jak se podařilo autorům zdokumentovat, podobné chování bylo pozorováno i u orangutanů na jiných lokalitách. Zjevně je to standardní chování mladých samic i samců.

Proč jsou samci tak neochotní k páření s mladými samicemi? Reprodukční úspěch není v tomto případě zaručen a samec by mohl investovat zbytečně. V době páření totiž samec a samice utvoří dočasný pár a pohybují se společně. To je pro samce poměrně náročné, neboť musí zvýšit svou aktivitu. Ve společnosti samice urazí každý den delší trasu, než kdyby byl sám. Nakonec ale k páření dojde. To může být podle autorů samčí strategie, jak si zajistit páření se stejnou samicí v pozdějším věku, kdy už pravděpodobnost úspěšné reprodukce bude větší.

Snímek TitusStaunton, CC0

O’Connell C. A. et al.: American Journal of Primatology, 2019, DOI: 10.1002/ajp.23058