Bobří rána kladivem

Jako bychom v souvislosti se změnou klimatu neměli dost problémů s důsledky svých vlastních aktivit, ještě nám začínají komplikovat život sršni, termiti, kobylky – a také bobři. Studie Benjamina Jonese z Aljašské univerzity a jeho amerických a německých spolupracovníků ukazuje, že v teplejší tundře na Baldwinově poloostrově poblíž města Kotzebue ovlivňují bobři tamní ekosystém způsobem, který jeden z výzkumníků popsal ne jako plíživou změnu, ale jako ránu kladivem.

Družicové snímky umožnily rekonstruovat změny krajiny za posledních dvacet let. Bobři totiž rychle a místy až exponenciálně obsazují nová území, kde staví své pověstné hráze. Čím jsou větší a hlubší, tím víc vody pojmou, a protože voda má poměrně vysokou tepelnou kapacitu, kterou dobře předává svému okolí, dochází k rychlému tání okolního permafrostu se všemi známými dopady, jako je uvolňování metanu nebo degradace rostlinných zbytků, které se oxidují na oxid uhličitý. Voda má nízké albedo, a tak se ohřívá rychleji než okolní křovinatá tundra.

Od roku 2002 se počet bobřích nádrží ve zkoumané oblasti o rozloze 100 km² zvýšil ze dvou na 98. To znamená, že na každém čtverečním kilometru tamní tundry je dnes v průměru jedna vodní plocha. Celková rozloha vodních ploch se za tu dobu zvýšila o 8,3 % a za dvě třetiny tohoto přírůstku mohou právě bobři. V celé severní části Baldwinova poloostrova (430 km²) se od roku 2010 zvýšil počet bobřích hrází z 94 na 409. Kdyby oteplování mělo pokračovat další jedno nebo dvě desetiletí, kolik bobrů bude nakonec žít v teplejší tundře a co to způsobí?

Snímek Niklas Hamann, CC0

Jeden dopad bude pravděpodobně pozitivní, protože bobři vytvářejí prostor pro ryby, zejména pro lososy, kterým naopak nesvědčí sušší klima na kanadském jihu. Rovněž vlci mají víc kořisti a v blízkosti nádrží se obohacují i ptačí populace. Bobři navíc ukládají dřevo pod vodní hladinu, kde se rozkládá mnohem pomaleji. Člověk také musí obdivovat píli bobrů na poli krajinného inženýrství. Jenže místní Inuité se zároveň obávají toho, že bobři šíří nemoci, jako je dysentérie. A jejich aktivity měnící vodní poměry přispívají k degradaci permafrostu a k dalšímu oteplování.

Klimatologové poukazují na to, že 24 % zemského povrchu severní polokoule pokrývá alespoň nějaká forma permafrostu. A protože se vyšší šířky oteplují mnohem rychleji než střední šířky, zvýšila se teplota permafrostu měřená na 350 stanicích od roku 1985 z průměrných –6 až –9 °C na –4 °C. Permafrost je tedy na poloviční cestě k roztátí. Z našeho hlediska upozorňují tyto výzkumy na možnou rychlou proměnu české a moravské krajiny na konci doby ledové. Víme totiž, že nejméně nejstarší třetina holocénu byla bohatá na mokřady a mělké vodní plochy. Většina z nich ležela v dnešní rybničné krajině, např. v okolí jihočeské Putimi či severočeských Holan. Obvykle je indikují drobné kamenné nástroje mezolitických lovců a sběračů. Řada těchto vodních ploch však mohla mít původ v mnoha stovkách či tisících bobřích rybníků.

Jones B. M. et al.: Environ. Res. Lett., 2020, DOI: 10.1088/1748-9326/ab80f1