1 %

V posledních desetiletích přibylo ve světových oceánech obrovské množství plastu (Vesmír 99, 551, 2020/10). A na jeho povrchu bují život. Kolonizují ho nejrůznější organismy od bakterií a archeí po mikroskopické živočichy. Experimenty se vzorky polyetylenu, polypropylenu, polystyrenu a referenčního skla umožnily v nově publikované studii odhadnout celkové množství těchto organismů.

Autoři výzkumu odhadují celkovou plochu plastů v oceánech na 25 miliard m² (25 000 km²). Podle jejich konzervativního odhadu na této ploše žije 2,1 × 10²¹ až 3,4 × 10²¹ jednobuněčných organismů, což odpovídá zhruba 1 % všech jednobuněčných živáčků obývajících nejrůznější mořské povrchy. Pokud jde o biomasu, je v biofilmu na fragmentech plastu 1500 až 11 000 tun uhlíku – nejistota pramení především z velké variability objemu eukaryotických buněk.

Pro mořské mikroorganismy je zpravidla limitující dusík, železo, nebo fosfor (záleží na konkrétních podmínkách v daném místě). Živiny se na plastových površích koncentrují, organismy v biofilmu tedy mají proti těm volně žijícím konkurenční výhodu. Plastový odpad tedy může ovlivňovat biodiverzitu, ekologické funkce mikroorganismů a biogeochemické cykly v oceánu.

Prvními kolonizátory bývají rozsivky, jejichž těžké křemičité schránky se mohou podílet na rychlém klesání plastových fragmentů do větších hloubek. V dalších týdnech postupně ubývá eukaryot ve prospěch menších prokaryotických buněk. Na plastech roste ve srovnání se sklem relativně méně autotrofních organismů. Laboratorní pokusy ukázaly, že chemikálie uvolňované z plastů omezují růst některých mikroorganismů včetně sinice Prochlorococcus – nejhojnějšího fotosyntetizujícího organismu světových oceánů.

Zhao S. et al.: The ISME Journal, 2020, DOI: 10.1038/s41396-020-00756-2