Zelená planeta a budoucnost lidstva

ad Vesmír 99, 398, 2020/7

Naše krajina zarůstá keřovou a stromovou vegetací, je stále „zelenější“, a to přes zábor zemědělské půdy a intenzívní formu hospodaření; po zániku Jednotných zemědělských družstev a privatizaci zůstaly velké plochy zemědělské půdy ležet ladem a zarůstají dřevinami. Podobná situace je i v zemích bývalého Sovětského svazu. Zvětšování listové plochy lze pozorovat snímkováním zemského povrchu z družic v blízkém infračerveném oboru (λ = 700–1300 nm).¹⁾ Podle údajů z posledních 20 let se na 34 % povrchu souše zelená plocha rozšířila, a jen na 5 % se zmenšila (na 61 % zůstala stejná). K „ozelenění“ planety přispěly i globálně působící vlivy – růst teploty zemského povrchu, růst koncentrace CO₂ v ovzduší, a také roznášení dusíkatých a jiných hnojiv z obdělávaných polí do ekosféry.

Zdá se, že tu působí v globálním měřítku Le Chateliérův princip:²⁾ průmyslové země vypustily během posledních cca 200 let do ovzduší značnou část fosilních zásob uhlíku, které tu vznikly během několika geologických období; růst koncentrace CO₂ v ovzduší je zčásti kompenzován jeho rozpouštěním v oceánech³⁾ a přírůstkem organické hmoty. V posledních letech jsme však svědky ničivých požárů (Austrálie, Brazílie, USA). Je otázkou, zda přírůstek zelené hmoty stačí jejich vliv vykompenzovat.

Budoucnost lidstva ohrožují zřejmě dva hlavní faktory: růst světové populace a plýtvání energií popř. nerostnými surovinami v průmyslových zemích. Ve veřejném prostoru se už (konečně!) začalo diskutovat o „ozelenění“ ekonomiky, avšak kolem růstu populace se chodí po špičkách; je to společenské tabu. Do chudých zemí, které zápasí s hladomorem, se posílá potravinová pomoc. Tyto země jsou však ovládány převážně autoritářskými režimy či ozbrojenými gangy, takže lze sotva zaručit, v jakých rukách pomoc skončí. Výrobci potravin nemohou na trhu dovozu konkurovat, a tak se vrhnou na pěstování konopí, hašiše apod., které se pak pašují do Evropy…