Rypoši lysému svědčí vydýchaný vzduch

Člověku se dělá ve vydýchaném vzduchu s vyšším obsahem oxidu uhličitého nevolno. Rypošům lysým hrozí křeče, když se ocitnou na čerstvém povětří.

Africký hlodavec rypoš lysý (Heterocephalus glaber) je pozoruhodný v mnoha ohledech. Nevzhledné zvířátko, kterému se pro válcovité, holé tělo a řezáky vyčnívající z tlamy přezdívá „šavlozubá jitrnice“, žije v suchých oblastech východní Afriky v koloniích čítajících obvykle kolem osmdesáti jedinců. Počet členů kolonie se ale může vyšplhat až na tři stovky. Rypoši obývají systém podzemních chodeb o celkové délce až čtyři kilometry. Chodby o průměru kolem šesti centimetrů ústí do komor, které slouží rypošům jako zásobárny potravy, společné noclehárny či „toalety“. V noclehárnách spí rypoši nahloučení na jedné hromadě, aby šetřili tělesným teplem a energií.

Především v rypoších noclehárnách bývá notně vydýchaný vzduch. Má o čtvrtinu méně kyslíku, ale rypoš je na takové složení atmosféry dokonale adaptovaný. Nevadí mu, ani když obsah kyslíku ve vzduchu klesne o 75 %. Díky výjimečnému metabolismu vydrží bez újmy na zdraví plných osmnáct minut zcela bez kyslíku. Koncentrace oxidu uhličitého dosahují v prostorách rypoší kolonie skoro pět procent. To je stopětadvacetinásobek koncentrace, kterou běžně dýcháme. Jiná zvířata cítí za stejných podmínek pálení v důsledku okyselení tkání. Rypoši jsou ale k bolestivému podnětu kyselin imunní a vysoké koncentrace CO₂ snášejí bez potíží.