Multilicence2025Multilicence2025Multilicence2025Multilicence2025Multilicence2025Multilicence2025
i

Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Slimačie ulity ako zdroj vápnika pre vtáky

 |  6. 1. 2020
 |  Vesmír 99, 13, 2020/1

Rozbité slimačie ulity povaľujúce sa v malých hromádkach kade-tade v prírode majú často spoločného „vinníka“. V našich končinách je ním obvykle stredne veľký, dohneda sfarbený spevavec s bodkovaným bruškom, drozd plavý (Turdus philomelos). Drozdy s obľubou konzumujú slimáky. Aby sa však mohli dostať k ich mäkkým tkanivám, musia ulitu rozbiť. Drozdy si túto prácu uľahčujú odnášaním ulovených slimákov ku kopám kameňov, pňom alebo rôznym pevným predmetom (napr. fľaškám), o ktoré ich ulity rozbíjajú. Hoci sa to na prvý pohľad nezdá, aj rozbité ulity môžu vtákom prinášať úžitok. Slimačie ulity obsahujú hlavne vápnik. Vápnik je zároveň základným stavebným materiálom škrupín vtáčích vajíčok, a preto je veľmi cenným a vyhľadávaným potravným artiklom vtákov, predovšetkým samíc. Jednoduchý prístup k vápniku by pre mnohé vtáky mohli predstavovať práve drozdie „smetiská“, priamych dokladov o tom ale v odbornej literatúre nájdeme pramálo. Poľskí vedci však nedávno zistili, že tento fenomén je v prírode pomerne rozšírený. Na miestach, kde drozdy nahromadili slimačie ulity, napočítali viac než 50 druhov vtákov, ktoré úlomky ulít zbierali a konzumovali. Neprekvapuje, že fragmenty ulít priťahovali hlavne samice, najmä v období pred kladením vajec. V prípade samcov, ktoré síce vajcia neprodukujú, ale úlomky ulít konzumujú tiež, môžu plniť úlohu gastrolitov. Drozdie smetiská navštevovali disproporčne častejšie malé než veľké druhy vtákov. To zrejme súvisí s faktom, že časť malých vtákov nemá dostatočnú silu, aby si rozbila slimačie ulity na menšie kúsky sama.

Kwieciński Z. et al.: Biol. J. Linnean Soc., DOI: 10.1093/biolinnean/blz126.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ornitologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Peter Mikula

RNDr. Peter Mikula, Ph.D., (*1990) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti působí v Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Zabývá se behaviorální ekologií ptáků z makroekologické a komparativní perspektivy. Od října 2022 do března 2023 působil v rámci Fulbrightova stipendia na katedře ekologie na evoluční biologie Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Mikula Peter

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...