i

Aktuální číslo:

2026/4

Téma měsíce:

Radioaktivita

Obálka čísla

Slimačie ulity ako zdroj vápnika pre vtáky

 |  6. 1. 2020
 |  Vesmír 99, 13, 2020/1

Rozbité slimačie ulity povaľujúce sa v malých hromádkach kade-tade v prírode majú často spoločného „vinníka“. V našich končinách je ním obvykle stredne veľký, dohneda sfarbený spevavec s bodkovaným bruškom, drozd plavý (Turdus philomelos). Drozdy s obľubou konzumujú slimáky. Aby sa však mohli dostať k ich mäkkým tkanivám, musia ulitu rozbiť. Drozdy si túto prácu uľahčujú odnášaním ulovených slimákov ku kopám kameňov, pňom alebo rôznym pevným predmetom (napr. fľaškám), o ktoré ich ulity rozbíjajú. Hoci sa to na prvý pohľad nezdá, aj rozbité ulity môžu vtákom prinášať úžitok. Slimačie ulity obsahujú hlavne vápnik. Vápnik je zároveň základným stavebným materiálom škrupín vtáčích vajíčok, a preto je veľmi cenným a vyhľadávaným potravným artiklom vtákov, predovšetkým samíc. Jednoduchý prístup k vápniku by pre mnohé vtáky mohli predstavovať práve drozdie „smetiská“, priamych dokladov o tom ale v odbornej literatúre nájdeme pramálo. Poľskí vedci však nedávno zistili, že tento fenomén je v prírode pomerne rozšírený. Na miestach, kde drozdy nahromadili slimačie ulity, napočítali viac než 50 druhov vtákov, ktoré úlomky ulít zbierali a konzumovali. Neprekvapuje, že fragmenty ulít priťahovali hlavne samice, najmä v období pred kladením vajec. V prípade samcov, ktoré síce vajcia neprodukujú, ale úlomky ulít konzumujú tiež, môžu plniť úlohu gastrolitov. Drozdie smetiská navštevovali disproporčne častejšie malé než veľké druhy vtákov. To zrejme súvisí s faktom, že časť malých vtákov nemá dostatočnú silu, aby si rozbila slimačie ulity na menšie kúsky sama.

Kwieciński Z. et al.: Biol. J. Linnean Soc., DOI: 10.1093/biolinnean/blz126.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ornitologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Peter Mikula

RNDr. Peter Mikula, Ph.D. (*1990) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti působí na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Zabývá se behaviorální a urbánní ekologií ptáků z makroekologické a komparativní perspektivy. V rámci postdoktorandských stáží působil na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (Fulbrightovo stipendium), Technické univerzitě v Mnichově a v Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Mikula Peter

Doporučujeme

Ničí ozon choleru?

Ničí ozon choleru? uzamčeno

Iva Hůnová, Libor Elleder  |  30. 3. 2026
Pražská klementinská observatoř patří k těm, které mají nejdelší řadu nepřetržitých hydrometeorologických pozorování na světě. To se všeobecně...
Jak se člověk stává biologem

Jak se člověk stává biologem

Jan Černý  |  30. 3. 2026
Biologem se člověk nerodí, biologem se člověk stává. Ne jednorázovým rozhodnutím nebo náhlým osvícením, ale pomalým vrůstáním do světa, který je...
Patnáct let Fukušimy

Patnáct let Fukušimy uzamčeno

Vladimír Wagner  |  30. 3. 2026
Nejsilnější zemětřesení v dějinách přístrojového měření lokalizovaly seismografy v pátek 11. března 2011 pod mořským dnem nedaleko Japonska....