i

Aktuální číslo:

2020/11

Téma měsíce:

Skladování energie

Nezlomná Dickinsonia

 |  6. 1. 2020
 |  Vesmír 99, 8, 2020/1

Byť od nálezu podivných fosilií v Ediakarské pahorkatině v Austrálii uběhlo už několik desítek let, na pozoruhodnosti takzvané ediakarské fauny čas nic neubral. Ba naopak, s každým dalším objevem či každou další studií je tato skupina stále zajímavější, už jen proto, že nám umožňuje lépe porozumět jedné z důležitých etap pozemského života. K ikonickým zástupcům ediakarské fauny patří bezpochyby Dickinsonia, oválný organismus, který dorůstal bezmála půldruhého metru, ale o němž se až do roku 2018 ani s jistotou nevědělo, jestli to byl živočich (Vesmír 97, 687, 2018/12). Dickinsonia ale není zajímavá jen svým vzhledem, nýbrž i množstvím exemplářů dochovaných v nejrůznějších pozicích a polohách (těla byla před fosilizací všelijak pokroucena, přeložena, natažena či roztržena). Toho se rozhodli využít vědci z Kalifornské univerzity a Jihoaustralského muzea, kteří zkoumali biomechanické reakce tkání dickinsonie na působení různých vnějších sil. Výsledky porovnali s reakcemi moderních organismů. Na základě vyšetření 1353 fosilizovaných těl a 130 ichnofosilií (stop po činnosti organismu) dopěli k závěru, že dickinsonie byly vcelku odolné (natržení nebylo zrovna snadné), a přesto poměrně pružné. Chování jejich těla autoři článku připodobňují k reakcím kolagenu, elastinu či keratinu. Přinejmenším ve srovnání s jinými zástupci ediakarské fauny zanechalo přesouvání po mořském dně relativně malé škody na jejich pozůstatcích. Dá se proto předpokládat, že měly i poměrně silnou pokožku. Pravděpodobně to byli celkem pohybliví živočichové, a měli proto také vyšší spotřebu kyslíku. Patrně kvůli tomu koncem ediakarského období vyhynuli, neboť tehdy tohoto plynu výrazně ubylo.

Evans S. D. et al.: Geology, DOI: 10.1130/G46574.1

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pecháček

Mgr. Pavel Pecháček (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v rámci stejnojmenného oboru zde pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se především významem ultrafialového záření jakožto zvláštního komunikačního signálu v přírodě, konkrétně pak studiem vlastností UV‑reflektantních struktur na křídlech motýlů. Mimoto se věnuje studiu dějin přírodovědného bádání, obzvláště se zaměřením na období viktoriánské a edwardovské Anglie.

Doporučujeme

Mládě z umělé dělohy

Mládě z umělé dělohy audio

Jaroslav Petr  |  16. 11. 2020
Průlomový počin v oboru tkáňového inženýrství se podařil týmu Anthonyho Ataly z amerického Wake Forest Institute for Regenerative Medicine. V...
Lithium, dar Země modernímu člověku

Lithium, dar Země modernímu člověku

Jan Rohovec, Tomáš Navrátil  |  2. 11. 2020
Nepozorovaně jsme přijali za své lehké notebooky, tenké mobilní telefony, drobnou elektroniku. Přestala nás udivovat možnost opakovaně nabíjet a...
Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Handrij Härtel  |  2. 11. 2020
V českém kontextu je České Švýcarsko jen jedno z několika skalních měst. V Evropě je to unikát. Ve světovém měřítku ho „zastiňují“ jiné oblasti....

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné