mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Nezlomná Dickinsonia

 |  6. 1. 2020
 |  Vesmír 99, 8, 2020/1

Byť od nálezu podivných fosilií v Ediakarské pahorkatině v Austrálii uběhlo už několik desítek let, na pozoruhodnosti takzvané ediakarské fauny čas nic neubral. Ba naopak, s každým dalším objevem či každou další studií je tato skupina stále zajímavější, už jen proto, že nám umožňuje lépe porozumět jedné z důležitých etap pozemského života. K ikonickým zástupcům ediakarské fauny patří bezpochyby Dickinsonia, oválný organismus, který dorůstal bezmála půldruhého metru, ale o němž se až do roku 2018 ani s jistotou nevědělo, jestli to byl živočich (Vesmír 97, 687, 2018/12). Dickinsonia ale není zajímavá jen svým vzhledem, nýbrž i množstvím exemplářů dochovaných v nejrůznějších pozicích a polohách (těla byla před fosilizací všelijak pokroucena, přeložena, natažena či roztržena). Toho se rozhodli využít vědci z Kalifornské univerzity a Jihoaustralského muzea, kteří zkoumali biomechanické reakce tkání dickinsonie na působení různých vnějších sil. Výsledky porovnali s reakcemi moderních organismů. Na základě vyšetření 1353 fosilizovaných těl a 130 ichnofosilií (stop po činnosti organismu) dopěli k závěru, že dickinsonie byly vcelku odolné (natržení nebylo zrovna snadné), a přesto poměrně pružné. Chování jejich těla autoři článku připodobňují k reakcím kolagenu, elastinu či keratinu. Přinejmenším ve srovnání s jinými zástupci ediakarské fauny zanechalo přesouvání po mořském dně relativně malé škody na jejich pozůstatcích. Dá se proto předpokládat, že měly i poměrně silnou pokožku. Pravděpodobně to byli celkem pohybliví živočichové, a měli proto také vyšší spotřebu kyslíku. Patrně kvůli tomu koncem ediakarského období vyhynuli, neboť tehdy tohoto plynu výrazně ubylo.

Evans S. D. et al.: Geology, DOI: 10.1130/G46574.1

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pecháček

Mgr. Pavel Pecháček (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v rámci stejnojmenného oboru zde pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se především významem ultrafialového záření jakožto zvláštního komunikačního signálu v přírodě, konkrétně pak studiem vlastností UV‑reflektantních struktur na křídlech motýlů. Mimoto se věnuje studiu dějin přírodovědného bádání, obzvláště se zaměřením na období viktoriánské a edwardovské Anglie.

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...