Devonské řešení hrozby infanticidy

Kyjonožci jsou bazální skupinou pavoukovců (Arachnida) a naznačují, jak asi mohl vypadat původní akvatický předek všech pavoukovců. V paleontologickém záznamu se objevují ve vrstvách starých 467 až 252 milionů let. Žili v mořích, ale v devonu se začali přesouvat do mělkých pobřežních vod, brakických vod v ústí velkých řek a pravděpodobně i do sladkých vod. Kyjonožci, čítající na 250 popsaných druhů, se dělí na skupiny Stylonurina a Eurypterina, které se liší vzhledem – druhý jmenovaný taxon, který vznikl později a obsahuje drtivou většinu druhů, se vyznačuje posledním párem končetin přeměněným ve veslovité útvary, umožňující jim rychle plavat. Tyto končetiny daly jméno celé skupině. Díky jejich dlouhému čepelovitému telsonu jsou v angličtině přezdíváni mořští štíři.

Ve své době byli obávanými predátory a živili se vším, co dokázali chytit – včetně prvních ryb. Někteří byli aktivní lovci s dobrým zrakem, jiní sbírali drobnou kořist na dně či ji hledali rytím v sedimentech. Predace jako způsob obživy u primitivních živočichů bez mateřských instinktů je velkým rizikem pro vlastní potomstvo – jak to udělat, aby mě máma nesežrala? Recentní studie fosilních kyjonožců nalezených u belgického Strudu naznačuje, že larvální stadia žila jinde než dospělci. Zatímco fosilie malých jedinců jsou v jemnozrnných vrstvách doprovázené schránkami lupenonožců, dospělci jsou nacházeni v hrubozrnnějších vrstvách společně se zbytky rostlin i obratlovců. Dospělci žili v řekách, juvenilové se vyskytovali hlavně v přilehlých tůních a slepých ramenech. Vajíčka se do tůní zřejmě dostávala při povodních, odrostlí jedinci se mohli do řeky vracet při následujících povodních, možná i aktivně přecházeli po souši. V tůních sloužili mladým dravým kyjonožcům jako potrava zřejmě hlavně zmínění lupenonožci, což podtrhuje klidný charakter tůní; žábronožky a listonozi žijí v tůních dodnes. Dospělci naproti tomu potřebovali žít v řekách, kde byla mnohem větší potravní nabídka.

Kyjonožci už bohužel dávno vyhynuli. Je to vážně škoda, protože při své velikosti až půl třetího metru by jistě byli atraktivními chovanci nejen zoologických zahrad. Zaplavat si s nimi by ale asi byl docela adrenalinový zážitek.

Kyjonožec Eurypterus remipes ze svrchního siluru.Snímek H. Zell, CC BY-SA 3.0

Lamsdell J. C. et al., Geological Magazine, DOI: 10.1017/S0016756818000936