i

Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Devonské řešení hrozby infanticidy

 |  6. 5. 2019
 |  Vesmír 98, 264, 2019/5

Kyjonožci jsou bazální skupinou pavoukovců (Arachnida) a naznačují, jak asi mohl vypadat původní akvatický předek všech pavoukovců. V paleontologickém záznamu se objevují ve vrstvách starých 467 až 252 milionů let. Žili v mořích, ale v devonu se začali přesouvat do mělkých pobřežních vod, brakických vod v ústí velkých řek a pravděpodobně i do sladkých vod. Kyjonožci, čítající na 250 popsaných druhů, se dělí na skupiny Stylonurina a Eurypterina, které se liší vzhledem – druhý jmenovaný taxon, který vznikl později a obsahuje drtivou většinu druhů, se vyznačuje posledním párem končetin přeměněným ve veslovité útvary, umožňující jim rychle plavat. Tyto končetiny daly jméno celé skupině. Díky jejich dlouhému čepelovitému telsonu jsou v angličtině přezdíváni mořští štíři.

Ve své době byli obávanými predátory a živili se vším, co dokázali chytit – včetně prvních ryb. Někteří byli aktivní lovci s dobrým zrakem, jiní sbírali drobnou kořist na dně či ji hledali rytím v sedimentech. Predace jako způsob obživy u primitivních živočichů bez mateřských instinktů je velkým rizikem pro vlastní potomstvo – jak to udělat, aby mě máma nesežrala? Recentní studie fosilních kyjonožců nalezených u belgického Strudu naznačuje, že larvální stadia žila jinde než dospělci. Zatímco fosilie malých jedinců jsou v jemnozrnných vrstvách doprovázené schránkami lupenonožců, dospělci jsou nacházeni v hrubozrnnějších vrstvách společně se zbytky rostlin i obratlovců. Dospělci žili v řekách, juvenilové se vyskytovali hlavně v přilehlých tůních a slepých ramenech. Vajíčka se do tůní zřejmě dostávala při povodních, odrostlí jedinci se mohli do řeky vracet při následujících povodních, možná i aktivně přecházeli po souši. V tůních sloužili mladým dravým kyjonožcům jako potrava zřejmě hlavně zmínění lupenonožci, což podtrhuje klidný charakter tůní; žábronožky a listonozi žijí v tůních dodnes. Dospělci naproti tomu potřebovali žít v řekách, kde byla mnohem větší potravní nabídka.

Kyjonožci už bohužel dávno vyhynuli. Je to vážně škoda, protože při své velikosti až půl třetího metru by jistě byli atraktivními chovanci nejen zoologických zahrad. Zaplavat si s nimi by ale asi byl docela adrenalinový zážitek.

Lamsdell J. C. et al., Geological Magazine, DOI: 10.1017/S0016756818000936

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie, Zoologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivan H. Tuf

Ivan Hadrián Tuf, Ph.D., (*1974) vystudoval Přírodovědeckou a Filozofickou fakultu UP v Olomouci, kde se na katedře ekologie a životního prostředí zabývá studiem půdní fauny.

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné