O Švejkovi a švejkování

Celý svůj život se pohybuji po celém území ČR a poznávám, kromě jiného, i místní zvyky a nářečí. Před několika lety jsem se pracovně ocitl v severním Plzeňsku a setkal se tady s některými jazykovými zvláštnostmi. Například plotu nebo jakékoliv ohradě se tu říká hradba, bramborák je vošouch, stavební kolečko radvánec a plotový kůl kuna. Nicméně nejzajímavějším slovem pro mne je sloveso švíkat. Já tomu říkám univerzální sloveso, protože jím na Plzeňsku vyjadřují velkou škálu činností. Např.: dělat švíky = vykrucovat se, dělat potíže ap., švíkni s tím = prašti s tím, sešvíkat se = podělat se, zašpinit se nebo někoho sešvihat prutem či holí, imperativ švíkni ho! = bouchni ho, a těch možností je mnoho. Navíc se z tohoto základu tvoří i podstatné jméno švík = něco jako filuta, vychytralec ap. Nakonec jsem si také uvědomil, že zde leží zřejmě i základ pro jméno Haškova dobrého vojáka Švejka. Faktem je, že se zde vyskytuje příjmení Švík nebo Svejk či Svejkovský, ale nevím, jestli to s naším slovesem souvisí.

Tomáš Ondřich, Bohy

Odpověď odborníka: Bohužel vás asi zklamu. Příjmení Švejk má několik možných výkladů, žádný z nich však nesouvisí s nářečním slovesem švíkat, všechny vycházejí z němčiny. Podle J. Beneše (Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 211 a 349) může být příjmení Švejk obyvatelské, odvozené z místního jména Schweig v Horním Bavorsku, odkud mohl původní nositel tohoto příjmení pocházet. Další možný výklad je z německého apelativa Schwaige, tj. „pastvina“, a jednalo se patrně o pojmenování podle bydliště někde u louky. Případně jej lze vyložit z rozkazovacího způsobu německého slovesa schweigen, tj. „mlčet“, v případě této motivace by příjmení Švejk patřilo do kategorie pojmenování podle vlastností. Stejné výklady uvádí i D. Moldanová (Naše příjmení, Praha 2010, s. 193). V současnosti u nás najdeme 32 osob s příjmením Švejk, nejvíce jich žije v Chrudimi, 32 žen pak nosí přechýlenou podobu Švejková.

O tom, proč si Jaroslav Hašek vybral právě toto příjmení pro svého hrdinu, bylo napsáno mnoho, byly hledány předobrazy této postavy např. v protirakouském politikovi Josefu Švejkovi nebo v jiném jmenovci, mladém řemeslníkovi, s nímž se Hašek stýkal v Praze i později v ruském zajetí. Ať už to bylo jakkoli, příjmení Švejk se díky Haškovu hrdinovi stalo symbolem a podobně jako např. don Quijot nebo don Juan se i Švejk stal označením určitého lidského typu (V. Šmilauer: Od Adama k Švejkovi, Naše řeč 32, 1, 1948/1). Příjmení Švejk se postupně apelativizovalo, tj. stalo se obecným jménem, a je proto možné jej psát i s malým počátečním písmenem, jestliže máme na mysli „člověka, který se s předstíranou naivitou a horlivostí podrobuje oficiálním autoritám, ale jen formálně a často se zesměšňujícím záměrem“, popř. v užším smyslu „šprýmaře“ či „mazaného ulejváka“, jak definuje apelativum švejk Slovník spisovného jazyka českého. Odtud pak máme i výrazy jako švejkování nebo dělat švejka. Tyto významy tedy nemají nic společného s původním reálným příjmením, jeho původem či etymologickým výkladem, ale vycházejí ze jména známého literárního nositele těchto vlastností (vojáka Švejka), jehož příjmení se stalo expresivním označením těchto vlastností. Nutno však říci, že právě tato známost fiktivního Švejka může zpětně působit na reálné nositele tohoto příjmení. Již z roku 1936 máme doloženu žádost o změnu příjmení Švejk kvůli jeho údajné hanlivosti (J. Beneš: Jaké české příjmení si vybrati? Naše řeč, 30, 82, 1946/4–5).

Žaneta Dvořáková, Ústav pro jazyk český AV ČR