Ryby, které zadržují dech

Hlubiny oceánů patří k nejméně prozkoumaným místům naší planety a žijí v nich organismy, o kterých toho moc nevíme. V letošním roce se podařilo poodhalit několik nečekaných tajemství života hlubokomořských ryb. Zuzana Musilová z Univerzity Karlovy s týmem zahraničních kolegů například ukázala, že některé hlubokomořské ryby vidí barevně, přestože se do těchto hloubek nedostane světlo (Vesmír 98, 78, 2019/2).

Dalším netušeným odhalením je schopnost ryb zadržet dech. Pro nás, kteří dýcháme atmosférický kyslík, se to zdá triviální. U ryb je to však chování nečekané. Ryby pumpují vodu přes žaberní aparát pomocí skřelí – víčky žaber tvořenými kostní tkání a ovládanými silnou svalovinou. Ústní a žaberní dutiny se postupně otvírají a plní vodou, která jednosměrně proudí z venkovního prostředí do úst, protéká žábrami a odchází ven skřelovými otvory. Tento způsob dýchání je energeticky poměrně náročný, a tak některé skupiny ryb občas využívají nějakého triku – například pelagické ryby mohou plavat s otevřenými ústy a nechat si omývat žábry čerstvou vodou bez náročných dýchacích pohybů, podobně jako to dělají žraloci.

Jak tedy mohou ryby zadržet dech? Nick Long a Stacey Farinová z Howardovy univerzity ve Washingtonu popsali způsob, jak to dělají hlubokomořští ďasové, kteří dostali potupné české jméno žabošklebové. Ďasové (řád Lophiiformes) mají specializovaný žaberní aparát se dvěma malými otvory na místech, kde mají ostatní ryby příčná žaberní víčka. Long a Farinová využili dálkově ovládané ponorky k záznamu časových rozestupů mezi výměnou vody v žaberní dutině žabošklebů a příbuzných druhů ďasů. Ukázalo se, že české názvosloví ryb je skutečně vizionářské – šampiónem se stal žaboškleb načervenalý (Chaunax umbrinus), který dokázal zadržet dech i více než 4 minuty. O žabošklebech už nějakou dobu víme, že místo plavání si mohou vykračovat po dně pomocí přeměněných párových ploutví. Nyní tedy konečně začínáme tušit i to, proč dostali své české jméno.

Proč se žabošklebům hodí zadržovat dech, nevíme. Autoři nabízejí několik možných vysvětlení. Možná se snaží minimalizovat metabolické nároky – výdech a nádech jednou za několik minut může šetřit energii, pravděpodobně však omezí množství přijímaného kyslíku. Může se také jednat o adaptaci k úspěšnému lovu. V temných hlubinách je dominantním smyslem ryb zřejmě orgán postranní čáry detekující pohyb vody. Dlouhé prodlevy mezi dýchacími pohyby snad zvyšují šance na objevení potenciální kořisti. Nebo může jít naopak o antipredační chování – ať již maskování, či pokus o lest. Jak je vidět na fotografiích, žaboškleb se zadrženým dechem vypadá větší (pro nás vizuálně, pro predátory v mořských hlubinách vjemem postranní čáry) a svým nafouknutým tělem se podobá nepříbuzným čtverzubcům, kteří v nebezpečí polykají vzduch či vodu, aby predátory zastrašili či alespoň znemožnili úspěšné zakousnutí.

Žaboškleb barevný (Chaunacops coloratus) žije v hloubkách kolem 2000–3000 metrů ve východní části Indického oceánu a v Tichém oceánu. Podobně jako jiné druhy ďasů loví svou kořist na návnadu. Vpravo ryba zadržující dech.Snímky National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA), Office of Ocean Exploration and Research

Long N. P., Farina S. C., Journal of Fish Biology, 2019, DOI: 10.1111/jfb.14003