Dobyvatelům stačí málo
Šíření invazních druhů na nová území nemá vliv pouze na organismy zde žijící, ale i na samotné kolonizátory. Musí se potýkat s novými biotickými i abiotickými faktory, potažmo s novými evolučními tlaky. Proto mívají invazní druhy na hranicích svého areálu, tedy na styčné ploše s dosud neobsazeným prostředím, mnohdy poněkud odlišné vlastnosti než v jeho středu, kde již existuje stabilní populace. Jedním z důsledků může být, že u druhů, u nichž mezi sebou musí samci intenzivně soupeřit o podíl na budoucím potomstvu, je tento tlak na okrajích areálu nižší. To může mít vliv například na velikost varlat samce, respektive na množství spermií, je-li reprodukční úspěch závislý právě na tomto faktoru. Jev známý jako kompetice spermií (obecně situace, kdy spolu nesoupeří přímo jedinci, nýbrž jejich pohlavní buňky) byl doložen u mnoha skupin živočichů, mimo jiné též u obojživelníků. Ti se stali modelem ve studii, která měla za cíl ověřit hypotézu, že invazní obojživelníci mají na okrajích svého areálu menší varlata než jedinci z jeho středu (ať už kvůli méně silné kompetici spermií v důsledku nižší populační hustoty, menší pravděpodobnosti opakovaného páření, či následkem evolučního „něco za něco“ a využití části zdrojů, jež by padly na páření, pro další rozšiřování areálu). Autoři studie se hypotézu rozhodli ověřit na ropuše obrovské (Rhinella marina), která byla v rámci boje proti různým škůdcům vysazena na mnoha místech světa – v roce 1935 také v severovýchodní Austrálii, odkud se postupně šíří západní i jižním směrem. Za tímto účelem nasbírali během tří příležitostí (duben 2017, září 2017 a duben 2018) na třech lokalitách (jedna uprostřed areálu druhu, jedna na jeho jižním „invazním“ okraji a jedna na západní hranici šíření) celkem 213 vzorků, jež podrobili dalšímu zkoumání. Ukázalo se, že délku těla měly ropuchy na všech lokalitách víceméně stejnou (rozdíl neprůkazný) a u všech skupin se během sledovaného období měnila velikost varlat, což souvisí se sezonním rozmnožováním obojživelníků. Nejzajímavějším výsledkem ovšem bylo, že samci ze středu areálu měli v poměru k tělesné hmotnosti o 30 procent těžší varlata než jedinci z teprve nedávno obsazených periferií. Potvrdil se tak předpoklad, že samci z okrajů rozšiřujícího se areálu mají v důsledku odlišných evolučních tlaků menší varlata, byť provedená analýza neumožňuje určit, co je skutečnou příčinou zjištěného fenoménu.
C. R. Friesen, R. Shine, Biol. Lett. 15, DOI: 10.1098/ rsbl.2019.0339
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [310,05 kB]