i

Aktuální číslo:

2019/3

Téma měsíce:

Klam

První lidé na Madagaskaru a megafauna

 |  7. 1. 2019
 |  Vesmír 98, 7, 2019/1

Tvrzení, že Madagaskar je posledním větším kusem Země, kam se dostali lidé, zřejmě přestává platit. Nejnovější nálezy dokládají přítomnost člověka podstatně dříve.

První lidská sídla – malé vesničky a samoty – se na pobřeží čtvrtého největšího ostrova objevila v průběhu 5.–7. století našeho letopočtu; většina pobřeží byla obydlena počátkem druhého tisíciletí. Důkazů o starší lidské přítomnosti máme ale již pomálu. Ve skalních příbytcích u Velondriake na západě Madagaskaru byl nalezen důkaz o sběru a zužitkování některých mořských živočichů – mlžů, ježovak ap. Ukazují na přítomnost člověka před 3000 lety. Zhruba do podobných časů nebo ještě trochu hlouběji do minulosti nás zavádějí lidmi vytvořené zářezy na kostech vyhynulých lemurů (Palaeopropithecus ingens) a hrochů (Hippopotamus lemerlei). Nejnovější nálezy sečných ran na kostech vyhynulých obřích nelétavých ptáků (z čeledi Aepyornithidae) posouvají lidskou přítomnost na Madagaskaru do hlubin holocénu, až pod hranici 10 000 let před současností.

Holocénní fauna obratlovců zahrnovala na Madagaskaru mnoho opravdu velkých forem – lemury velikosti gorily, obří suchozemské želvy, hrochy či největší ptáky všech dob (o hmotnosti kolem 500 kg; viz rovněž Vesmír 77, 615, 1998/11). Madagaskarská megafauna však již zcela vyhynula a dnešní druhy se jen výjimečně blíží desetikilogramové hmotnosti. Z paleontologického záznamu víme, že většina rodů megafauny přežila skoro celý holocén a vymřela někdy před 2500 až 500 lety.

Již několik desetiletí se intenzivně diskutuje, jakou úlohu v tomto procesu hrál člověk (a jakou např. změny klimatu). Proto je znalost stáří a rozsahu lidského osídlení na Madagaskaru tak důležitá. Poslední nálezy jej posouvají výrazně hlouběji do minulosti, stále nám však neříkají mnoho o jeho kvalitě. Představovala přítomnost lidí na Madagaskaru ve středním holocénu jen přechodné migrace pozdní doby kamenné přes Mozambický průliv anebo už šlo o souvislejší a trvalejší osídlení?

Hansford J. et al., Sci. Adv. 4, eaat6925, 2018/9, DOI: 10.1126/sciadv.aat6925

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie, Ekologie, Antropologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Hošek

Mgr. Pavel Hošek (*1968) vystudoval parazitologii a entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Spolupracuje na projektu expedice LEMURIA, který mimo jiné vyústil do mnoha cest na Madagaskar. Zajímá se o vše, co s Madagaskarem souvisí. Z malgaštiny a dalších jazyků přeložil tradiční merinskou poezii (Dotek prolétajícího motýla, 2003) a madagaskarské mýty, legendy a pohádky (Rohatý král, 2003). Napsal také Dějiny Madagaskaru (2011).
Hošek Pavel

Doporučujeme

Kompost je mikrobiologické muzeum

Kompost je mikrobiologické muzeum

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2019
Člověk vyrábí spoustu organických látek, které jsou přírodě neznámé a špatně se rozkládají. Mnohé z nich představují nebezpečí – od akutní...
Pozor na zubaře s iluzí

Pozor na zubaře s iluzí

Jan Kremláček  |  4. 3. 2019
Mozek je silný výpočetní nástroj. Zpracovává současně obrovské množství dat ze svého okolí a reaguje na ně tak, aby svému organismu zajistil...
Fantóm rodu archeopteryxov

Fantóm rodu archeopteryxov

Martin Kundrát  |  4. 3. 2019
Vták, alebo plaz? Ani jedno, ani druhé, ale kombinácia oboch. Archeopteryx je opereným plazom! Predznamenal zmeny, ktoré preniesli dinosaurov na...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné