První lidé na Madagaskaru a megafauna

Tvrzení, že Madagaskar je posledním větším kusem Země, kam se dostali lidé, zřejmě přestává platit. Nejnovější nálezy dokládají přítomnost člověka podstatně dříve.

První lidská sídla – malé vesničky a samoty – se na pobřeží čtvrtého největšího ostrova objevila v průběhu 5.–7. století našeho letopočtu; většina pobřeží byla obydlena počátkem druhého tisíciletí. Důkazů o starší lidské přítomnosti máme ale již pomálu. Ve skalních příbytcích u Velondriake na západě Madagaskaru byl nalezen důkaz o sběru a zužitkování některých mořských živočichů – mlžů, ježovak ap. Ukazují na přítomnost člověka před 3000 lety. Zhruba do podobných časů nebo ještě trochu hlouběji do minulosti nás zavádějí lidmi vytvořené zářezy na kostech vyhynulých lemurů (Palaeopropithecus ingens) a hrochů (Hippopotamus lemerlei). Nejnovější nálezy sečných ran na kostech vyhynulých obřích nelétavých ptáků (z čeledi Aepyornithidae) posouvají lidskou přítomnost na Madagaskaru do hlubin holocénu, až pod hranici 10 000 let před současností.

Holocénní fauna obratlovců zahrnovala na Madagaskaru mnoho opravdu velkých forem – lemury velikosti gorily, obří suchozemské želvy, hrochy či největší ptáky všech dob (o hmotnosti kolem 500 kg; viz rovněž Vesmír 77, 615, 1998/11). Madagaskarská megafauna však již zcela vyhynula a dnešní druhy se jen výjimečně blíží desetikilogramové hmotnosti. Z paleontologického záznamu víme, že většina rodů megafauny přežila skoro celý holocén a vymřela někdy před 2500 až 500 lety.

Již několik desetiletí se intenzivně diskutuje, jakou úlohu v tomto procesu hrál člověk (a jakou např. změny klimatu). Proto je znalost stáří a rozsahu lidského osídlení na Madagaskaru tak důležitá. Poslední nálezy jej posouvají výrazně hlouběji do minulosti, stále nám však neříkají mnoho o jeho kvalitě. Představovala přítomnost lidí na Madagaskaru ve středním holocénu jen přechodné migrace pozdní doby kamenné přes Mozambický průliv anebo už šlo o souvislejší a trvalejší osídlení?

Současní obyvatelé Madagaskaru jsou zhruba rovným dílem potomky afričanů i asiatů (Vesmír 87, 380, 2008/6).Snímek Pavel Hošek

Hansford J. et al., Sci. Adv. 4, eaat6925, 2018/9, DOI: 10.1126/sciadv.aat6925