Kolik odstínů má teplota

Teplota společně s vodou a živinami patří k rozhodujícím determinantám prostředí každého organismu ve všech typech terestrických společenstev. Teplota je i nejčastěji skloňovaným řídícím faktorem existence rostlin ve vyšších nadmořských výškách. Vlhkost a dostupnost živin v horských polohách se může místo od místa lišit bez zjevného vztahu k zeměpisné šířce nebo nadmořské výšce. Naproti tomu u teploty věříme tomu, že je zpravidla globálně úzce svázána s nadmořskou výškou. Řada botaniků, biologů a krajinných (globálních) ekologů opírá svá zjištění a očekávané trendy vegetačních změn právě o teplotní údaje. Avšak volba měření té „správné“ teploty může být zásadní pro správnou interpretaci pozorovaných přírodních procesů a jevů.

Počet kombinací času, polohy (kde je teplota měřena) a způsobu měření může být dále doplněn teplotou různých rostlinných orgánů.

Základní rozdíl ve svém vlivu mají postupné teplotní změny a hraniční hodnoty teploty. Extrémní teploty mohou rostliny ovlivnit během několika málo minut (např. poškodit mrazem), naopak postupné teplotní změny se mohou projevit v mnohem delším období (měsíců a roků). Pro zodpovězení konkrétních otázek je proto nutné dobře zvážit, které teplotní parametry a v jakém čase sledovat. Navíc je třeba pečlivě volit, zda je objektem měření celá rostlina, rostlinný orgán (listy, pupeny, květy) nebo konkrétní pletivo, čímž může počet sledovaných teplotních parametrů značně narůst. I pro omezenou soustavu vzduch – půda – rostlina – rostlinné pletivo může počet teplotních parametrů sledovaných v konkrétních časových intervalech snadno vystoupat k několika desítkám (obr. 1).

Díky vžitým konvencím a snadné dostupnosti jsou nejčastěji používány průměrné teploty vzduchu, které však jen stěží postihují reálné mikroklimatické podmínky rostlin. Ty se často výrazně odlišují od hodnot standardně zaznamenávaných stíněným teploměrem ve 2 metrech nad zemí, navíc často extrapolované z dat nejbližší meteorologické observatoře. Především nízké, k povrchu přitisknuté růstové formy dosahují v závislosti na topografii odchylek 4–8 K od standardně měřených hodnot. Může se tak stát, že některé meristémy horských druhů mají po omezenou dobu pro svůj růst teplotní podmínky podobné tropům.

V zimním období, kdy jsou rostliny překryty vyšší vrstvou sněhu, nemají standardní měření teploty vzduchu téměř žádný význam. Mikroklima pod sněhovou pokrývkou je diametrálně odlišné od podmínek nad sněhem a dozvědět se o něm lze jen díky přímým měřením.

Měření teplotních podmínek je navíc nutné vztáhnout i k vývojovým fázím rostlin a jejich metabolické aktivitě (např. v době dormance, rašení, kvetení). V závislosti na vnímavosti vývojového stádia se význam vlivu konkrétní teploty může měnit i během roku. Lze očekávat, že pupeny dormantní rostliny jsou schopny vzdorovat mnohem nižším teplotám než vyvinuté listy, a listy budou jistě odolnější vůči chladu než květy stejného druhu. Díky odlišnostem v nástupu a posloupnosti jednotlivých vývojových fázích se rostlinné druhy svou odezvou vůči teplotě liší. I druhy rostlin rostoucích společně se od sebe odlišují průběhem svých vývojových fází, a tím i svými nároky na teplotu během roku (mají rozdílné teplotní niky).

Význam teplotních podmínek a způsob měření se u konkrétních druhů nutně liší. To je třeba mít na zřeteli při nekritickém používání příliš zobecněných teplotních modelů a klimatických scénářů. Nejen horské rostliny nám tím opět ukazují, že jejich „teplotní život“ je mnohem pestřejší, meteorologickým parametrům navzdory.

Především v (sub)alpinském stupni jsou rozdíly mezi teplotou vzduchu a půdy značné. Pro sledování teplotních podmínek rostlin je proto vhodnější nedávat takový důraz teplotě vzduchu a „sklonit se víc k zemi“.Snímek Miroslav Zeidler

Perspect. Plant Ecol. Evol. Syst.; DOI: 10.1016/j.ppees.2017.04.004