Sinice

Sinice, jedny z nejstarších organismů na Zemi (jejich stáří se odhaduje na 3,5 miliardy let), máme spojené s vodním květem, jehož výskyt obvykle znamená konec letních radovánek na našich přírodních koupalištích. Zároveň jsou sinice také velmi prospěšné organismy – stojí na počátku potravních řetězců většiny vodních ekosystémů, jsou jedním z nejvýznamnějších producentů kyslíku na Zemi, využívá je řada biotechnologií, např. při výrobě biopaliv, uplatňují se jako doplňky stravy (jsou významným zdrojem proteinů a vitaminů), slouží k výrobě přírodních barviv, využívají se ve farmacii atd. Zaměříme se spíše na negativní důsledky jejich výskytu, přičemž záměrně pomineme již zmíněné koupání.

Mnohem zásadnější dopad na lidskou společnost může mít situace, kdy se sinice přemnoží v nádržích sloužících jako zdroje pitné vody, což se bohužel děje stále častěji.

Při úpravě vody však nejsou problémem ani tak sinice samotné, jako látky, které produkují za svého života nebo které vznikají při jejich odumření. Tyto látky označujeme AOM.¹⁾ Fytoplanktonem produkované organické látky jsou tvořené převážně sacharidy, resp. polysacharidy a heteropolysacharidy; dusíkatými látkami ve formě aminokyselin, oligopeptidů a proteinů; organickými kyselinami, kde převažuje kyselina glykolová; tuky a mastnými kyselinami; fenolovými sloučeninami; látkami obsahujícími fosfor (organické fosfáty) a také těkavými aldehydy a ketony. Zvláštní skupinu pak tvoří toxiny, které jsou charakteristické především pro sinice, tzv. cyanotoxiny.¹⁾ Protože jde o velmi různorodou směs látek, je také jejich dopad na procesy úpravy vody velmi různorodý. Jednotlivé hrozby, které přítomnost těchto látek ve zdrojích vody představuje, jsou popsány v následujícím textu.