i

Aktuální číslo:

2022/1

Téma měsíce:

Světlo

Alchymie – nauka vytrvalých

 |  16. 7. 2018
 |  Vesmír 97, 472, 2018/7

Skutečnost, že alchymie přežila skoro dvě tisíciletí až do doby překvapivě nedávné, je dodnes předmětem studií. Její pozoruhodnou životnost výmluvně dokládá svou činností také nizozemský učenec Herman Boerhaave (1668–1738). Napsal: „Nikdo jiný [než alchymisté] neprozkoumal důvěrněji a zřetelně nevysvětlil povahu Těl [kovů] a jevů, které jsou schopna vyvolat.“ Zde uvažujeme transmutační alchymii, jeden z hlavních směrů této nauky, který tvrdil, že je možné proměnit obecné kovy v drahé, především ve zlato, chemickou nebo metalurgickou cestou či kombinací obou přístupů. Abychom získali představu o východiscích, která vedla Boerhaava k jeho proslulým experimentům, je třeba vrátit se o staletí zpět.

Alchymie se výrazně rozvinula v arabském světě v 9. nebo 10. století. Její klíčovou postavou byl Abú Abdalláh Džábir ibn Hajján ibn Abdalláh al-Kúfí, s nímž souvisí naznačená neurčitost v datování – dodnes totiž není jasné, zda někdo takový vůbec existoval, a pokud ano, kdy žil. Občas najdeme letopočty přibližně mezi 721 a 815, ale pochybnosti o samotné existenci této postavy vyslovovali již tehdy arabští autoři. Podle všeho přes tři tisíce spisů pod jeho jménem jsou pozdější práce více autorů. [1]

Z tohoto díla je pro transmutační alchymii významná takzvaná merkurosulfurová teorie, jedna z nejvlivnějších představ o složení kovů. Jak se dnes ukazuje, ač po staletí připisována právě Džábirovi, autorství není jeho; jde o starší úvahy. Důležitější než autor je její podstata. [2] Teorie se formovala modifikací čtveřice aristotelských elementů, vody, ohně, země a vzduchu, které měly, vždy dva a dva, vytvořit rtuť a síru. Tyto složky pak jakýmsi způsobem kondenzovaly v kovy. Protože bylo již tehdy dobře známo, že rtuť a síra reagují poměrně snadno na sulfid rtuťnatý, rumělku, začalo se pro oba tyto údajné konstituenty kovů používat označení „filosofická rtuť“ a stejně tak „filosofická síra“, aby se odlišily od přírodních látek. V tomto textu použijeme rovněž neméně časté označení merkurius a sulfur.

Nyní vidíte 17 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy, Chemie

O autorovi

Vladimír Karpenko

Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., (*1942) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě se zabývá biofyzikální chemií a dějinami chemie. Je autorem knih Alchymie – dcera omylu (1988), Tajemství magických čtverců (1997), Alchymie. Nauka mezi snem a skutečností (2007), Alchymie. Svět pohádek a legend (2008), „Biofysikální chemie“ (spolu s M. Kodíčkem, 3. vydání 2013). Autorsky i redakčně se podílel na obsáhlé monografii Ivo Purš, Vladimír Karpenko (ed.): Alchymie a Rudolf II. (Hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století), která v r. 2016 vyšla také v anglické mutaci.
Karpenko Vladimír

Doporučujeme

Prasečí ledviny pracují v lidském těle

Prasečí ledviny pracují v lidském těle audiovideo

Jaroslav Petr  |  23. 1. 2022
Vědci a lékaři z Alabamské univerzity transplantovali ledviny geneticky modifikovaného prasete pacientovi, který byl pět dní ve stádiu mozkové...
Konec dějin a vize budoucnosti

Konec dějin a vize budoucnosti

Eva Bobůrková  |  3. 1. 2022
Setkali jsme se nedlouho po listopadových oslavách. Výročí sametové revoluce je pro leckoho příležitostí k zamyšlení nad stavem dnešní...
Mobilis in mobili?

Mobilis in mobili? uzamčeno

Ondřej Bábek  |  3. 1. 2022
Na konci druhé dekády 21. století si vědy o Zemi bez větších ovací a ve vší skromnosti připomněly padesáté narozeniny teorie tektoniky...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné