i

Aktuální číslo:

2026/7

Téma měsíce:

Mapy

Obálka čísla

Alchymie – nauka vytrvalých

 |  16. 7. 2018
 |  Vesmír 97, 472, 2018/7

Skutečnost, že alchymie přežila skoro dvě tisíciletí až do doby překvapivě nedávné, je dodnes předmětem studií. Její pozoruhodnou životnost výmluvně dokládá svou činností také nizozemský učenec Herman Boerhaave (1668–1738). Napsal: „Nikdo jiný [než alchymisté] neprozkoumal důvěrněji a zřetelně nevysvětlil povahu Těl [kovů] a jevů, které jsou schopna vyvolat.“ Zde uvažujeme transmutační alchymii, jeden z hlavních směrů této nauky, který tvrdil, že je možné proměnit obecné kovy v drahé, především ve zlato, chemickou nebo metalurgickou cestou či kombinací obou přístupů. Abychom získali představu o východiscích, která vedla Boerhaava k jeho proslulým experimentům, je třeba vrátit se o staletí zpět.

Alchymie se výrazně rozvinula v arabském světě v 9. nebo 10. století. Její klíčovou postavou byl Abú Abdalláh Džábir ibn Hajján ibn Abdalláh al-Kúfí, s nímž souvisí naznačená neurčitost v datování – dodnes totiž není jasné, zda někdo takový vůbec existoval, a pokud ano, kdy žil. Občas najdeme letopočty přibližně mezi 721 a 815, ale pochybnosti o samotné existenci této postavy vyslovovali již tehdy arabští autoři. Podle všeho přes tři tisíce spisů pod jeho jménem jsou pozdější práce více autorů. [1]

Z tohoto díla je pro transmutační alchymii významná takzvaná merkurosulfurová teorie, jedna z nejvlivnějších představ o složení kovů. Jak se dnes ukazuje, ač po staletí připisována právě Džábirovi, autorství není jeho; jde o starší úvahy. Důležitější než autor je její podstata. [2] Teorie se formovala modifikací čtveřice aristotelských elementů, vody, ohně, země a vzduchu, které měly, vždy dva a dva, vytvořit rtuť a síru. Tyto složky pak jakýmsi způsobem kondenzovaly v kovy. Protože bylo již tehdy dobře známo, že rtuť a síra reagují poměrně snadno na sulfid rtuťnatý, rumělku, začalo se pro oba tyto údajné konstituenty kovů používat označení „filosofická rtuť“ a stejně tak „filosofická síra“, aby se odlišily od přírodních látek. V tomto textu použijeme rovněž neméně časté označení merkurius a sulfur.

Nyní vidíte 17 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy, Chemie

O autorovi

Vladimír Karpenko

Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., (*1942) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Zabývá se biofyzikální chemií a dějinami chemie. Během své kariéry napsal kolem stovky původních publikací z obou oborů, a jedenáct knih. Obsáhlá monografie Alchymie a – Rudolf II., na níž se v týmu podílel autorsky i redakčně, vyšla také v anglické mutaci.
Karpenko Vladimír

Doporučujeme

Když bahno teče jako ledovec

Když bahno teče jako ledovec

Petr Brož  |  7. 7. 2026
Už několik desetiletí si věda láme hlavu nad zvláštními, několik desítek metrů vysokými kopci rozesetými po různých částech Marsu. Je přitom...
Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů

Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů uzamčeno

Jitka Močičková  |  7. 7. 2026
Mapy jsou často vnímány jako důvěryhodné médium založené na seriózních datech. Proto nebývají podrobovány stejné míře kritické reflexe jako text,...
Když mapa mluví

Když mapa mluví uzamčeno

Jan D. Bláha  |  7. 7. 2026
Mapy patří k nejpřesvědčivějším obrazům světa. Působí věcně a spolehlivě, nejsou však pouhým otiskem reality. Každá mapa je výsledkem rozhodnutí,...