Sleduj bližního svého

Zájem o osoby z okolí je univerzálním lidským znakem. Souvisí se snahou posoudit důvěryhodnost potenciálních partnerů (nejen sexuálních), proto nás zajímají převážně informace s negativním obsahem. Úspěšně na tomto evolučně podmíněném zájmu profitují bulvární plátky, které nás zasypávají informacemi o osobách, o jejichž existenci jsme často předtím ani nevěděli. U zvířat se podobný zájem o bližní vysvětluje podobnou motivací – sociálně žijící druhy potřebují získat o ostatních co nejvíce informací, aby adekvátně posoudili své postavení a následně chování k nim. Dalším možným důvodem sledování ostatních je snaha získat něco konkrétního, třeba zjistit, kam si kolega zahrabe ten šťavnatý kousek masa či zda někdo slabší nemá nějakou mimořádně lahodnou pochoutku. V neposlední řadě se zájem o činnosti ostatních vyplatí při tzv. učení nápodobou.

Všechny tyto motivace se přitom obvykle vztahují k chování sociálně žijících druhů. U druhů, které nehájí teritoria, žijí solitérně a kromě páření jiné vnitrodruhové interakce nevykazují, se zájem o ostatní jedince nepředpokládá. Přesto však i tyto druhy mohou se zájmem sledovat své okolí a z těchto pozorování profitovat. Dokladem je studie rakouských etologů, kteří se zaměřili na želvy uhlířské. Želvy žijí obvykle samotářsky a jsou navzájem poměrně snášenlivé. V zajetí v chovných ubikacích se jejich interakce týkají převážně pokusů samců se spářit se samicemi či v tomtéž zabránit jinému samci. Výzkumníci připravili poměrně jednoduchý pokus: V experimentální nádrži byl mezi želvou a pamlskem pletivový plůtek ve tvaru písmene V – aby se k pamlsku želva dostala, musela tento plůtek obejít. Druhým krokem (zjevně nejtěžším) bylo vycvičit jednu želvu, aby se nesnažila plotem prolézt, ale obešla jej. Vlastní experiment pak spočíval v pozorování chování ostatních želv v této aréně, přičemž polovina z nich viděla trénovanou želvu plůtek obejít. Každá želva měla 12 dvouminutových pokusů ve 12 následujících dnech. Želvy, které tuto nápovědu nedostaly, se k potravě během vymezených sledování nikdy nedostaly. Naproti tomu želvy poučené ve většině pokusů cíle úspěšně dosáhly. Zajímavé přitom je, že ne všechny obcházely plůtek ze stejné strany, jako jim ukázala vycvičená želva, některé dokonce tyto směry střídaly.

Je zřejmé, že zájem o chování našich bližních je přínosný i pro druhy, které běžně nekooperují. Chování kolegů může naznačit, nejen kde se jídlo nachází, ale i jak se k němu dá dostat. U lidí toto chování vede i ke kargo kultům (Vesmír 79, 284, 2000/5), bylo by více než zajímavé prozkoumat nejen napodmiňované pověrčivé chování (jako u Skinnerových holubů), ale případný zvířecí kargo kult založený přímo na pozorování chování jiných jedinců.

A. Wilkinson et al., Biol. Lett.,DOI: 10.1098/rsbl.2010.0092