Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Příroda hojí své rány

 |  5. 4. 2018
 |  Vesmír 97, 251, 2018/4

1948: Těžká léta válečná zanechala stopy nejen v životě lidí, ale znatelné jsou jimi způsobené jizvy na naší přírodě. Vykácené a vypálené lesy, zničená pole, zaminované louky a pastviny, rozstřílené skály, statisíce hlubokých jam po detonacích bomb nejrůznějších vah – vše to značí cestu, kudy se ubírala zhoubná válka. Domy se opravují, staví se nové mosty a rozbořené silnice a železnice, avšak ani příroda nezahálí: i ona zaceluje své těžké rány, snaží se obnoviti válkou porušenou rovnováhu svého života.

Za necelé dva roky po bombardování – např. ve Vitorazsku, v nejjižnějším koutu Čech – jámy po bombách naplněné vodou a zarostlé bohatým porostem bahenních rostlin, mnohdy dokonce již v prvním roce svého vzniku vykazovaly tyto umělé tůňky a tůně bohatou floru i faunu. Je to pro botanika, entomologa i zoologa vděčné působiště!

Zd. Klůz. (Vesmír 26, 171, 1948/8)

2018: Příroda hojí své rány, praví dobový titulek, ale člověk by je měl čas od času opět Příroda hojí své rány obnovit, dodáváme dnes. Akorát kvůli tomu není nutné rozpoutávat další světovou válku. Úplně stačí pustit na vhodná místa čtyřkolky, vypálit stráň, strhnout půdní pokryv, vykácet nálety… Až ve druhé polovině 20. století ekologové a ochránci přírody plně docenili význam disturbancí, které pomáhají udržovat biotopy jinak odsouzené k zániku. Mnohé nastávají přirozeně: požáry zapálené bleskem, záplavy, vichřice… Omezují či likvidují populace druhů, které by jinak převládly, umožňují existenci organismů vázaných na časná sukcesní stadia, vytvářejí volné plochy pro kolonizaci a mozaikovité prostředí s vyšší biologickou rozmanitostí. Člověk ale po tisíciletí spoluvytváří ráz krajiny a musí občas zasáhnout i do samovolných obnovných procesů. Válka přinesla obrovský zásah, který se později v menším měřítku opakoval ve vojenských újezdech. Nemá-li zmizet bezlesí udržované vojenskou technikou, periodické tůně v kráterech a další specifická stanoviště, je třeba si občas „zahrát na vojáčky“. Jako ve známé přírodní památce Na Plachtě u Hradce Králové, kterou ochránci přírody sem tam rozjezdí tankem.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Krajinná ekologie
RUBRIKA: Vertikála

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracoval jako vědecký novinář (ABC, Český rozhlas, TÝDEN, iHNed.cz), na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Věnuje se popularizaci vědy, spolupracuje s Učenou společností České republiky. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...