Aktuální číslo:

2018/4

Téma měsíce:

Forenzní věda

Příroda hojí své rány

 |  5. 4. 2018
 |  Vesmír 97, 251, 2018/4

1948: Těžká léta válečná zanechala stopy nejen v životě lidí, ale znatelné jsou jimi způsobené jizvy na naší přírodě. Vykácené a vypálené lesy, zničená pole, zaminované louky a pastviny, rozstřílené skály, statisíce hlubokých jam po detonacích bomb nejrůznějších vah – vše to značí cestu, kudy se ubírala zhoubná válka. Domy se opravují, staví se nové mosty a rozbořené silnice a železnice, avšak ani příroda nezahálí: i ona zaceluje své těžké rány, snaží se obnoviti válkou porušenou rovnováhu svého života.

Za necelé dva roky po bombardování – např. ve Vitorazsku, v nejjižnějším koutu Čech – jámy po bombách naplněné vodou a zarostlé bohatým porostem bahenních rostlin, mnohdy dokonce již v prvním roce svého vzniku vykazovaly tyto umělé tůňky a tůně bohatou floru i faunu. Je to pro botanika, entomologa i zoologa vděčné působiště!

Zd. Klůz. (Vesmír 26, 171, 1948/8)

2018: Příroda hojí své rány, praví dobový titulek, ale člověk by je měl čas od času opět Příroda hojí své rány obnovit, dodáváme dnes. Akorát kvůli tomu není nutné rozpoutávat další světovou válku. Úplně stačí pustit na vhodná místa čtyřkolky, vypálit stráň, strhnout půdní pokryv, vykácet nálety… Až ve druhé polovině 20. století ekologové a ochránci přírody plně docenili význam disturbancí, které pomáhají udržovat biotopy jinak odsouzené k zániku. Mnohé nastávají přirozeně: požáry zapálené bleskem, záplavy, vichřice… Omezují či likvidují populace druhů, které by jinak převládly, umožňují existenci organismů vázaných na časná sukcesní stadia, vytvářejí volné plochy pro kolonizaci a mozaikovité prostředí s vyšší biologickou rozmanitostí. Člověk ale po tisíciletí spoluvytváří ráz krajiny a musí občas zasáhnout i do samovolných obnovných procesů. Válka přinesla obrovský zásah, který se později v menším měřítku opakoval ve vojenských újezdech. Nemá-li zmizet bezlesí udržované vojenskou technikou, periodické tůně v kráterech a další specifická stanoviště, je třeba si občas „zahrát na vojáčky“. Jako ve známé přírodní památce Na Plachtě u Hradce Králové, kterou ochránci přírody sem tam rozjezdí tankem.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Krajinná ekologie
RUBRIKA: Vertikála

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Táto, mámo, máme molu!

Táto, mámo, máme molu!

Halina Šimková  |  20. 4. 2018
O početí nového lidského života často mluvíme jako o fascinujícím zázraku. Mechanismy tvorby pohlavních buněk a oplození jsou však evolucí...
Bitva o mozkové neurony

Bitva o mozkové neurony audio

Jaroslav Petr  |  12. 4. 2018
Před pár dny utrpěla naše představa o neustálé obnově lidského mozku nově vznikajícími neurony „těžké K.O.“. Teď se ale z článku v časopisu Cell...
Oslazená rakovina

Oslazená rakovina

Marek Janáč  |  5. 4. 2018
Grant Evropské výzkumné rady (ERC) platí ve vědeckém světě jako známka nejvyšší kvality. Tato organizace totiž podporuje jen projekty, jež lze...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné