Aktuální číslo:

2019/1

Téma měsíce:

Led

Smraďoch nepřestává udivovat

Sirovodík vstupuje do světa fyziky
 |  5. 2. 2018
 |  Vesmír 97, 74, 2018/2

Objev supravodivosti před více než sto lety spustil soutěž v hledání materiálu s co nejvyšší teplotou přechodu do supravodivého stavu. V roce 2015 v této disciplíně zvítězil na první pohled málo pravděpodobný rekordman: sirovodík, plyn nevalné pověsti díky své jedovatosti a poněkud stigmatizující vůni.

Připomeňme, co máme na mysli supravodivostí. Elektrický odpor většiny materiálů se snižuje s teplotou, pro normální vodiče má ale pořád konečnou hodnotu i při hodně nízkých teplotách. V roce 1908 Holanďan Heike Kamerlingh Onnes zkapalnil helium, což mu otevřelo cestu k měření všeho možného při extrémně nízkých teplotách. V roce 1911 změřil elektrický odpor rtuti a s překvapením zjistil, že při teplotě 4,2 K klesl odpor na neměřitelnou hodnotu. Fenomén supravodivosti byl na světě a s ním okamžitý a obrovský zájem.

Vedení proudu supravodivými dráty by ušetřilo náklady, v supravodivých drátech je možné generovat gigantická magnetická pole, díky čemuž můžeme třeba v medicíně zobrazovat lidské tělo neinvazivně a přesně magnetickou rezonancí.

Teplota přechodu do supravodivého stavu je u většiny kovů příliš nízká, než aby bylo použití supravodičů ekonomicky zajímavé, z čistých kovů je teplota přechodu celkem vysoká pro olovo (7,2 K). Zkoušelo se ledacos, ale teplota stoupala jenom pomalu, v osmdesátých letech se dostala těsně nad 20 K.

V roce 1986 se ale objevil zcela nový druh supravodičů založených na keramických materiálech na bázi mědi, barya a lanthanoidů. Keramika (jako třeba květináč) za normálních teplot proud vůbec nevede, ale nové materiály se stávají supravodivými při teplotách kolem 120 K, a supravodivost si tak můžeme užívat i po ochlazení poměrně levným kapalným dusíkem (77 K).

Nyní vidíte 16 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyzika

O autorovi

Petr Slavíček

Prof. RNDr. Petr Slavíček, Ph.D., (*1976) vystudoval PřF UK v Praze. V Ústavu fyzikální chemie VŠCHT v Praze se zabývá teoretickou chemií, radiační chemií a fotochemií. Od r. 2007 je členem redakční rady Vesmíru. S Ivonou Malijevskou napsal knihu „Záhady, klíče, zajímavosti očima fyzikální chemie“ (2013). Roku 2016 dostal cenu Neuron. Od r. 2017 je členem Učené společnosti ČR.
Slavíček Petr

Doporučujeme

Dostali jsme obrovskou šanci

Dostali jsme obrovskou šanci

Eva Bobůrková  |  7. 1. 2019
Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, jíž jsou oceňováni myslitelé „přesahující svým dílem do kulturního, společenského i každodenního...
Dejte to k ledu. Ale ke kterému?

Dejte to k ledu. Ale ke kterému? uzamčeno

Dominik Heger  |  7. 1. 2019
„A přece mě můj dobrý kůň ve vlasti přenesl přes široké jezero jako to za námi, a přitom si nesmočil ani chlup nad kopytem,“ řekl křesťanský rytíř...
Nedopsaný příběh červeného sněhu

Nedopsaný příběh červeného sněhu

Červené zabarvení sněhu v horských a polárních oblastech způsobené masivním namnožením mikroskopických řas přitahuje pozornost od dávných dob....

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné