Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1

Aktuální číslo:

2025/1

Téma měsíce:

Exploze

Obálka čísla

Smraďoch nepřestává udivovat

Sirovodík vstupuje do světa fyziky
 |  5. 2. 2018
 |  Vesmír 97, 74, 2018/2

Objev supravodivosti před více než sto lety spustil soutěž v hledání materiálu s co nejvyšší teplotou přechodu do supravodivého stavu. V roce 2015 v této disciplíně zvítězil na první pohled málo pravděpodobný rekordman: sirovodík, plyn nevalné pověsti díky své jedovatosti a poněkud stigmatizující vůni.

Připomeňme, co máme na mysli supravodivostí. Elektrický odpor většiny materiálů se snižuje s teplotou, pro normální vodiče má ale pořád konečnou hodnotu i při hodně nízkých teplotách. V roce 1908 Holanďan Heike Kamerlingh Onnes zkapalnil helium, což mu otevřelo cestu k měření všeho možného při extrémně nízkých teplotách. V roce 1911 změřil elektrický odpor rtuti a s překvapením zjistil, že při teplotě 4,2 K klesl odpor na neměřitelnou hodnotu. Fenomén supravodivosti byl na světě a s ním okamžitý a obrovský zájem.

Vedení proudu supravodivými dráty by ušetřilo náklady, v supravodivých drátech je možné generovat gigantická magnetická pole, díky čemuž můžeme třeba v medicíně zobrazovat lidské tělo neinvazivně a přesně magnetickou rezonancí.

Teplota přechodu do supravodivého stavu je u většiny kovů příliš nízká, než aby bylo použití supravodičů ekonomicky zajímavé, z čistých kovů je teplota přechodu celkem vysoká pro olovo (7,2 K). Zkoušelo se ledacos, ale teplota stoupala jenom pomalu, v osmdesátých letech se dostala těsně nad 20 K.

V roce 1986 se ale objevil zcela nový druh supravodičů založených na keramických materiálech na bázi mědi, barya a lanthanoidů. Keramika (jako třeba květináč) za normálních teplot proud vůbec nevede, ale nové materiály se stávají supravodivými při teplotách kolem 120 K, a supravodivost si tak můžeme užívat i po ochlazení poměrně levným kapalným dusíkem (77 K).

Nyní vidíte 16 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyzika

O autorovi

Petr Slavíček

Prof. RNDr. Petr Slavíček, Ph.D., (*1976) vystudoval PřF UK v Praze. V Ústavu fyzikální chemie VŠCHT v Praze se zabývá teoretickou chemií, radiační chemií a fotochemií. Od r. 2007 je členem redakční rady Vesmíru. S Ivonou Malijevskou napsal knihu „Záhady, klíče, zajímavosti očima fyzikální chemie“ (2013). Roku 2016 dostal cenu Neuron. Od r. 2017 je členem Učené společnosti ČR.
Slavíček Petr

Doporučujeme

Exploze, které tvoří

Exploze, které tvoří uzamčeno

Supernovy vytvářejí v mezihvězdném prostředí bubliny. V hustých stěnách bublin vznikají hvězdy. A to, co začalo výbuchem, končí hvězdou.
Mrtví termiti odpovídají na evoluční otázky

Mrtví termiti odpovídají na evoluční otázky uzamčeno

Aleš Buček, Jakub Prokop  |  6. 1. 2025
Termiti představují odhadem čtvrtinu globální biomasy suchozemských členovců. Naší snahou je pochopit, jak dosáhli ekologického úspěchu, jak se...
Objev země Františka Josefa

Objev země Františka Josefa

Zdeněk Lyčka  |  6. 1. 2025
Soukromá rakousko-uherská polární výprava v letech 1872–1874 nedosáhla zamýšleného cíle, jímž bylo proplout Severní mořskou cestou a případně...