Chceme „super-rajče“?

Asi většina z nás má ráda na svém talíři rajčata, ať již čerstvá, či v omáčce na těstoviny. Není proto divu, že se rajčat celosvětově vyprodukuje 100 milionů tun ročně. Ovšem k rajčeti, jak je známe z našich talířů či zahrad, vedla dlouhá cesta domestikace.

V říjnu tohoto roku byly publikovány tři práce^1),2),3) týkající se genetických modifikací „divokých“ rostlin příbuzných rajčeti s využitím techniky CRISPR-Cas9 – velmi přesné metody editace genomu, která byla prezentována před šesti lety (Vesmír 96, 576, 2017/10).

Nedomestikované odrůdy mají vlastnosti, které se u domestikovaných v průběhu šlechtění ztrácejí, např. zvýšená odolnost vůči biotickým (napadení patogeny) a abiotickým (sucho, teplota, zasolení) stresům nebo ztráta některých nutričních hodnot. Většinou se nedomestikované rostliny nehodí k využití v zemědělství z důvodu malého vzrůstu a výnosu. Díky stále lepším znalostem funkcí rostlinných genů se využití CRISPR-Cas9 techniky jeví stále atraktivnější a efektivnější. Zmíněné práce mohou sloužit i jako výstavní demonstrace toho, k čemu přispívá základní výzkum. V tomto případě především snaha rostlinných genetiků objasnit funkce jednotlivých genů. Zmíněné práce se zaměřily na vylepšení rostlinné architektury rajčete, množství květů či velikost plodů. Dá se hovořit o štěstí, že každá z těchto vlastností se u rajčete dá vylepšit modifikací jednoho jediného genu.