Vím, kde jsi a co tě zajímá

…máme polohové senzory v převlečení za přenosné telefony, které v kapse kalhot či v kabelkách nosí dvě třetiny lidstva. Ti z nás, kteří je používají, tím pomáhají tomu, že se dennodenně mapa světa překresluje. Tvoříme tak jakousi globální tlupu kartografů na volné noze, kteří pokračují v díle tisícovek let, které započali chytřejší a drsnější lidé, kteří na rozdíl od nás věděli, co činí, píše v úvodu knihy Hiawatha Bray (s. x, sic!).

Autor se vydává na pouť časem příběhy, které vedly od navigačních omylů k současné, až strach nahánějící přesnosti lokalizace všeho a všech.

Dlouhá staletí nebylo hledání cesty, a tedy místa, kde se poutník právě nachází, příliš přesné: 8. listopadu 1620 se kapitán Christopher Jones dozvěděl přesně, kde je, a to poprvé za pětašedesát dní. Potíž byla, že se Jones i s lodí nacházel na nesprávném místě, 350 km severně od ústí řeky Hudson, kam měl původně namířeno. Celý den se tak Jones plavil na jih v naději, že tuto chybu v navigaci napraví… obchodní loď Mayflower čím dál víc přitahoval mys Cape Cod… 11. listopadu tak Jones loď otáčí, kotví v provincetownském zálivu… Až na dějinný význam pouti lodi Myflower však na ní není v kontextu 17. století nic mimořádného… hrstka cestovatelů se vydala na dalekou pouť s notně nejasnou představou o tom, kde nakonec skončí… mnohým se to nepovedlo vůbec (s. 1).

Někdy po roce 2000, když se objevily první civilní navigační přístroje GPS, mi kamarád, nadšený příznivec těchto nových technologií, předváděl, jak jeho „džípíeska“ ví, že jede po pravé straně dálnice. (Není to dáno jen přesným určením polohy, ale i softwarem přístroje.) Přišlo mi to směšné: „To přece vídím, nemusím na to mít drahý přístroj.“ Jenže – od doby bělohorské, za nějakých čtyři sta let se ze stovek kilometrů staly pouhé metry, ba dokonce centimetry.

Chyběl přesný čas

Postupem doby se ukázalo, že není zásadní problém zjistit, jak daleko od pólu či, chcete-li, od rovníku se nacházíme (tedy znát zeměpisnou šířku). Jenže jak se dobrat přesně k tomu, kam jsme dopluli východně či západně z domovského přístavu? Pro určení zeměpisné délky byl nezbytný naprosto přesný čas (k tomu více v článcích Petra Scheiricha a Zbyška Mošny). Přesýpací hodiny byly mořeplavcům k ničemu. Britský tesař a hodinář samouk John Harrison strávil přibližně čtyřicet let… navrhováním časomír… jeho chronometr H4 z roku 1755… po mnoha měsících na moři ztrácel z přesnosti pouhých pár sekund (s. 12).

Hiawatha Bray: Od kompasu k GPS. Jste zde, dějiny a budoucnost toho, jak se nacházímeMatfyzPress, Praha 2017, překlad David Vichnar, 212 s., ISBN 978-80-7378-336-5

Námořní chronometr z doby okolo r. 1911 od německé firmy Bröcking sídlící v Hamburku. Z pozůstalosti profesora Čeňka Strouhala.Snímek MFF UK v Praze

Na válečné vlně

Je smutné, že právě války pohánějí technický rozvoj. Vždyť přece v dobách míru by lidé měli mít více času na vymýšlení, jenže tak tomu není. Van Allen a americké námořnictvo právě (19. června 1944) Japoncům představili první „chytrou“ zbraň dějin, protiletadlovou munici, která nemusela cíl zasáhnout na to, aby ho zničila. Namísto toho střela nesla miniaturní rádiový systém, který dokázal určit polohu nepřátelských letadel poblíž… střela vybuchla a letadlo roztrhaly střepiny… (s. 15).

Americký GPS, ruský GLONASS či čínský BeiDou¹⁾ jsou primárně rovněž vojenská zařízení (viz výše zmíněné články). Válečné technologie jdou dál, a tak se „běžné“ použití stalo civilní zaležitostí.

Jak nás nacházejí

V posledních kapitolách se Hiawatha Bray věnuje „civilnímu“ využití současných navigační technologií. A nejsou to jen družicové systémy, ale i další telekomunikační technologie. Předchozí kapitoly jsou bezesporu zajímavé, plné (historických) příběhů, ale z těch závěrečných až „běhá mráz po zádech“. Již proto stojí za přečtení.

Běžný naivní pohled na všudypřítomné sledování, spíš by se mi chtělo říci „šmírování“, říká: „Nedělám nic špatného, a proto mi to nevadí.“ Samozřejmě kamery a detekce našeho pohybu chrání naše bezpečí. Zároveň však umožňují důvěrně nahlížet do našich kroků, tužeb a zvyků. A skvěle jich využít. Obchodníkům²⁾ se nikdy ani nesnilo o tom, jaký nástroj jim dá do rukou technologický pokrok. Bráníme se chabě, platíme úřady (údajně) chránící naše soukromí. Jen jeden drobný příklad: Odmítl jsem obtěžující telefonát, ten se však ozval znovu a znovu, a to z jiného čísla. Zajímalo mě, jak si s tím poradí úřad chránící naše osobní údaje. Po bezzubém oznámení, co vše mohu udělat, abych nebyl „nežádoucně telemarketingově kontaktován“, se mi dostalo ujištění, že „úřad věc odložil bez dalších opatření“.

Chytřejší technologie a lepší legislativa nás snad chrání před nejhoršími excesy policejního špiclování a korporátního markentigu. Neznalostí však již nikdy chráněni nebudeme. Vědí, kde nás najít, a najdou si nás vždycky (s. 169).

Dobrý počin MatfyzPress

Kniha je vybavena bohatou literaturou k jednotlivým kapitolám a detailním rejstříkem a nakladatel ji doplnil o stručnou kapitolu věnovanou evropskému navigačnímu systému GALILEO. Bohužel chybějí jakékoliv ilustrace. Ty postrádalo i původní vydání a jeho nakladatel s doplněním ilustrací nesouhlasil.