Aktuální číslo:

2019/7

Téma měsíce:

Zpětná vazba

Po stopách stopařů

 |  1. 10. 2018
 |  Vesmír 97, 554, 2018/10

Schopnost šířit se a specializovat se je pro evoluci velmi důležitá. Za ohromující druhovou diverzitou hmyzu bezesporu stojí jejich schopnost létat. Jsou to jediní letuschopní členovci a jejich počet druhů přesahuje minimálně o řád všechny korýše, pavoukovce i stonožkovce dohromady. Ale jak se šíří ostatní, nelétaví členovci?

Relativně jednoduché to mají korýši. Tři čtvrtiny z nich žijí v mořích a mořskými proudy se šíří jejich planktonní larvy. Vcelku zanedbatelné druhové diverzity dosahují stonožkovci, kteří mají smůlu a šířit se musejí vlastními silami. Trochu lépe na tom jsou pavoukovci, hlavně pavouci, řada z nich se totiž v mládí nechává unášet větrem na svém pavučinovém vláknu (tzv. balooning), či drobní roztoči, kteří se mohou také šířit vzduchem jako součást aeroplanktonu. Parazitičtí roztoči se mohou nechat přenášet svými hostiteli. Takzvanou forezi mezi pavoukovci využívají štírci a někteří roztoči. Forezí se nazývá transport na větší vzdálenosti pomocí nějakého mobilnějšího zvířete, které pro vás není zdrojem potravy. Štírci jsou pro forezi skvěle vybaveni svými klepítkovitými makadly. Foreticky se přitom přemisťují hlavně štírci, kteří žijí pod kůrou stromů či v ptačích hnízdech, jejich vhodné úkryty se vyskytují v prostoru sporadicky; štírci obývající listový opad forezi příliš nepotřebují.

Efektivitu foreze štírků se pokusili vyhodnotit čeští zoologové pomocí fylogeografie neboli srovnání genetické diverzity v různých populacích. Jako modelový druh si vybrali štírka parkového (Chernes hahnii), nasbíraného na 17 lokalitách v rámci Evropy, od Belgie po Bulharsko. Genetická divergence mitochondriálního genu vypovídá o tom, že štírci parkoví se foreticky šíří velmi úspěšně, diverzita uvnitř populací přitom naznačuje, že tato situace nastala nejspíše až po poslední době ledové, kterou přežily malé odlišné populace v několika refugiích. Přítomnost tohoto štírka v ptačích budkách a jeho nálezy z Dálného východu podporují předpoklad, že pro forezi využívá nejen hmyz, ale také ptáky. Přestože směr ptačí migrace se předpovídat dá, a fylogeografie „ptačích stopařů“ by tudíž měla mít teoreticky nějaký zřetelný pattern, foreze pomocí hmyzu je spíše náhodná. Takové druhy bychom spíše než ke stopaři mohli přirovnat k hobo, naskakujícímu na jakýkoliv projíždějící vlak.

Opatova V., Šťáhlavský F., J. Arachnology, DOI: 10.1636/17-042.1

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie, Evoluční biologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivan H. Tuf

Ivan Hadrián Tuf, Ph.D., (*1974) vystudoval Přírodovědeckou a Filozofickou fakultu UP v Olomouci, kde se na katedře ekologie a životního prostředí zabývá studiem půdní fauny.

Doporučujeme

Kip Thorne a gravitační vlny

Kip Thorne a gravitační vlny

Jana Olivová, Martin Uhlíř  |  8. 7. 2019
Co nového o vzniku a vývoji vesmíru mohou prozradit gravitační vlny? Jak se bude vyvíjet budoucnost jejich měření? Pomohou zodpovědět zatím...
Puška, pyžamo a sbírka básní

Puška, pyžamo a sbírka básní

Petr Květina, Jan Rendek  |  8. 7. 2019
Ostrov Nová Guinea byl na konci 19. století politicky rozdělen mezi tři evropské velmoci. O východní část se přetahovalo Německo s Velkou...
Megalodon versus supernova

Megalodon versus supernova uzamčeno

Tomáš Petrásek  |  8. 7. 2019
Katastrofa, která ukončila druhohory a s nimi existenci všech větších zvířat (přes 25 kg) i řady těch menších, je nejznámější z velké pětky...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné