Aktuální číslo:

2019/4

Téma měsíce:

Krajina

Po stopách stopařů

 |  1. 10. 2018
 |  Vesmír 97, 554, 2018/10

Schopnost šířit se a specializovat se je pro evoluci velmi důležitá. Za ohromující druhovou diverzitou hmyzu bezesporu stojí jejich schopnost létat. Jsou to jediní letuschopní členovci a jejich počet druhů přesahuje minimálně o řád všechny korýše, pavoukovce i stonožkovce dohromady. Ale jak se šíří ostatní, nelétaví členovci?

Relativně jednoduché to mají korýši. Tři čtvrtiny z nich žijí v mořích a mořskými proudy se šíří jejich planktonní larvy. Vcelku zanedbatelné druhové diverzity dosahují stonožkovci, kteří mají smůlu a šířit se musejí vlastními silami. Trochu lépe na tom jsou pavoukovci, hlavně pavouci, řada z nich se totiž v mládí nechává unášet větrem na svém pavučinovém vláknu (tzv. balooning), či drobní roztoči, kteří se mohou také šířit vzduchem jako součást aeroplanktonu. Parazitičtí roztoči se mohou nechat přenášet svými hostiteli. Takzvanou forezi mezi pavoukovci využívají štírci a někteří roztoči. Forezí se nazývá transport na větší vzdálenosti pomocí nějakého mobilnějšího zvířete, které pro vás není zdrojem potravy. Štírci jsou pro forezi skvěle vybaveni svými klepítkovitými makadly. Foreticky se přitom přemisťují hlavně štírci, kteří žijí pod kůrou stromů či v ptačích hnízdech, jejich vhodné úkryty se vyskytují v prostoru sporadicky; štírci obývající listový opad forezi příliš nepotřebují.

Efektivitu foreze štírků se pokusili vyhodnotit čeští zoologové pomocí fylogeografie neboli srovnání genetické diverzity v různých populacích. Jako modelový druh si vybrali štírka parkového (Chernes hahnii), nasbíraného na 17 lokalitách v rámci Evropy, od Belgie po Bulharsko. Genetická divergence mitochondriálního genu vypovídá o tom, že štírci parkoví se foreticky šíří velmi úspěšně, diverzita uvnitř populací přitom naznačuje, že tato situace nastala nejspíše až po poslední době ledové, kterou přežily malé odlišné populace v několika refugiích. Přítomnost tohoto štírka v ptačích budkách a jeho nálezy z Dálného východu podporují předpoklad, že pro forezi využívá nejen hmyz, ale také ptáky. Přestože směr ptačí migrace se předpovídat dá, a fylogeografie „ptačích stopařů“ by tudíž měla mít teoreticky nějaký zřetelný pattern, foreze pomocí hmyzu je spíše náhodná. Takové druhy bychom spíše než ke stopaři mohli přirovnat k hobo, naskakujícímu na jakýkoliv projíždějící vlak.

Opatova V., Šťáhlavský F., J. Arachnology, DOI: 10.1636/17-042.1

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie, Evoluční biologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivan H. Tuf

Ivan Hadrián Tuf, Ph.D., (*1974) vystudoval Přírodovědeckou a Filozofickou fakultu UP v Olomouci, kde se na katedře ekologie a životního prostředí zabývá studiem půdní fauny.

Doporučujeme

První obraz horizontu

První obraz horizontu

Michal Bursa  |  18. 4. 2019
Snímek černé díry v galaxii M87 obletěl svět druhou dubnovou středu. Obrázku oranžového prstence se v komentářích na sociálních sítích začalo...
Pocit, že se opakují hloupé chyby stále dokolečka...

Pocit, že se opakují hloupé chyby stále dokolečka...

Znáte to – útrpná procházka po suburbii města, snaha dostat se do volné krajiny dlouho nevychází, sériové řadovky se dál a dál kroutí nesmyslnými...
Přehlížená proměna zemědělství

Přehlížená proměna zemědělství

Jakub Hruška  |  1. 4. 2019
Při debatách o naší krajině se často zmiňuje problém její struktury ve smyslu úbytku krajinných prvků – mezí, polních cest, malých vodotečí či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné