Bohatstvím ke stresu

Co mají společného vůdce domorodého kmene a majitel mezinárodně úspěšné firmy? Vysoké společenské postavení. Pro každého byla cesta k jeho dosažení jiná, a přesto pro ně může mít stejné důsledky. Jedním z těch zásadních je lepší fyzická kondice a zdraví, než mají jejich soukmenovci.

Lidé, stejně jako řada ostatních primátů a dalších zvířat, jsou sociální tvorové. Život ve skupině přináší řadu výhod (například společnou obranu teritoria), ale také určité nevýhody. Například častější soupeření o zdroje, ať už o potravu, sexuální partnery, nebo místo ke spánku. Tím také výrazně stoupá nebezpečí agresivních střetů. Jednou z možností, jak toto nebezpečí do značné míry snížit, je stabilní sociální hierarchie. Fungování takového společenského žebříčku přináší na první pohled výhody hlavně jedincům výše postaveným, kteří mají přednostní přístup ke zdrojům, ale právě díky menším výdajům energie spojeným s agresí a neustálým vyjasňováním vztahů je nakonec stabilní hierarchie výhodná pro všechny. Pro jedince stojící na vrcholu onoho pomyslného žebříčku však přece jen o něco více.

Mocní jsou méně nemocní

Než se dostaneme k dalším výhodám, je nutné udělat malou odbočku k tomu, jak se takové sociální postavení měří. U zvířat je pro nás důležité sledovat interakce mezi dvěma jedinci. Pokud jedinec A uvolňuje zdroj příchozímu jedinci B, následně označujeme A za podřízeného a B za dominantního jedince. Fungování sociální hierarchie je tak založeno na respektování dominantního postavení podřízenými jedinci a často je s ním spojena řada ritualizovaných signálů dominance či podřízenosti (například nastavení zranitelné části těla). Měřit podobně sociální hierarchii u lidí by bylo značné komplikované, až nemožné. Zvláště v dnešní době jsou lidé zpravidla ve stejném okamžiku členy několika hierarchií (v rodině, v zaměstnání, mezi přáteli atd.), kde okupují různé pozice. Hlavní manažer podniku může být doma pod pantoflem a naopak účetní dělá vedoucího místních hasičů. Lidé mají navíc tendenci vnímat jako důležité to postavení, kde jsou na tom lépe. I proto ve výzkumu lidí poměřujeme pozici ve společnosti nejčastěji tzv. socioekonomickým statusem. Je založen na třech parametrech – na vzdělání, příjmu a majetku. Umožňuje srovnání lidí na široké škále díky snadno dostupným datům, na druhou stranu tak můžeme vytvářet žebříček lidí, kteří se nikdy vzájemně nepotkali.