Aktuální číslo:

2017/11

Téma měsíce:

Propaganda

Veřejnost, vědci, energetika a klima

 |  1. 9. 2017
 |  Vesmír 96, 467, 2017/9

Zatímco 87 % vědců se domnívá, že klimatické změny jsou z velké části způsobeny lidskou činností, ve veřejnosti stejný názor zastává pouze 50 % dotazovaných.1) V oblasti energetiky byly rozdíly závislé na otázce. Na otázku „Jste pro větší využití jaderné energie?“ odpovědělo kladně 45 % respondentů z řad veřejnosti, zatímco z vědců bylo pro 65 %. Stejně velký rozdíl, avšak v obráceném pořadí se vyskytl u otázky „Souhlasíte s větším využitím vrtů v mořích?“. Pro se vyslovilo 52 % respondentů z řad veřejnosti a mezi vědci jen 32 %. Obdobně pro větší využití krakování bylo 39 % respondentů z řad veřejnosti, ale jen 31 % oslovených vědců. Větší důvěru v paliva vyrobená bioinženýrskými postupy mají vědci (78 %) než veřejnost (68 %). Nejmenší rozdíl mezi veřejností a vědci se objevil v odpovědích na dotaz, zda souhlasí s tím, že „kosmické stanice byly pro průmysl dobrou investicí“ (veřejnost 64 %, vědci 68 %). Nepřekvapuje, že největší rozdíl se týká bezpečnosti geneticky modifikovaných potravin, které za bezpečné považuje 37 % respondentů z řad veřejnosti oproti 88 % vědců. S využitím zvířat ve výzkumu souhlasí 47 % veřejnosti a 89 % vědců.

Největší rozdíly mezi širší veřejností a vědci jsou tedy v názorech na bezpečnost geneticky modifikovaných organismů, na využívání zvířat ve výzkumu a na změny klimatu v souvislosti s energetikou. Věda v sobě sice má zabudovánu neustálou revizi postojů a poznatků (Popperovu falzifikaci), takže vědci by mohli brát v úvahu i argumenty a fakta, která se „nehodí do krámu“. Vědec je však expertem v poměrně úzké oblasti. Pokud jej ve vztahu k oblastem, v nichž nepracuje, něco odlišuje od laika, je to možná jen obeznámenost s tím, jak věda zachází s empirickými fakty (například znalost vyhodnocovacích statistických metod, pravděpodobnostní vyvozování etc.). Takže mimo svůj vlastní obor je vědec vlastně „veřejnost“. Je tu jistá obdoba se sportovci. Rekordman v běhu na 400 m pravděpodobně nedosáhne rekordu ve vrhu koulí, ale ve srovnání s netrénovaným člověkem bude na tom i ve vrhu koulí podstatně lépe.

Veřejnosti bývají připisovány neznalost, strach, protivědecké postoje. To je ale možná přílišné zjednodušení věci. Kromě rozdílů mezi širší veřejností a vědci si povšimněme toho, že nemalá část vědců hodnotí dostupné údaje různě. A vědecké kontroverze jsou neméně vášnivé než např. debaty mezi ochranáři a těmi, kdo si činí nároky na využívání životního prostředí. Proč tomu tak je?

Jedno vysvětlení nabízí Daniel J. Hicks: „Vlastně v mnoha případech nejsou kontroverze vědců ve skutečnosti vědecké. Věda spíše poskytuje hřiště, na němž se pokoušíme vyrovnat s hlubšími problémy – se vztahem kapitalismu a životního prostředí, s významem rizika, s rolí experta v demokracii. Jinými slovy věda slouží v těchto politických a filozofických diskusích jako prostředník. Avšak často jako velmi špatný prostředník. Vědecké diskuse se nezřídka omezují na pověřené experty, a ti, kdo experty nejsou, jsou ignorováni. Vědecké debaty jsou také mnohdy vedeny ve velice úzkých odborných termínech, které vylučují zahrnout do vyhodnocování ekonomiku nebo kulturní hodnoty životního prostředí. Tyto debaty se pak stávají nezvladatelnými, protože mimovědecké zájmy se domáhají uznání na přísně vědeckém fóru.“2)

Rozhodnout, zda nám jsou předkládána fakta, nebo podstrkována kukaččí vejce určitých zájmových skupin, nemusí být pro laika právě jednoduchá záležitost.

Poznámky

1) Údaje ze zprávy think tanku Pew Research Center ve spolupráci s Americkou asociací pro pokrok vědy (AAAS) z ledna 2015 jsou dostupné na goo.gl/LhYkW8. Průzkum se vztahuje na americkou veřejnost a na členy AAAS.

2) goo.gl/NiJhTY.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Energetika
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Příběh orla mořského: Úspěšný navrátilec

Příběh orla mořského: Úspěšný navrátilec

Jan Andreska  |  20. 11. 2017
Přítomnost orla mořské v naší krajině patří mezi největší úspěchy české ochrany přírody. Co přispělo k jeho návratu a ke vzniku stabilní populace?
Stejně, stejně, a přece jinak

Stejně, stejně, a přece jinak

Tomáš Grim  |  6. 11. 2017
Bádáme-li experimentálně, předpokládáme, že se tím dozvídáme něco o reálném světě – a ne pouze o tom, jakou metodu jsme použili. A pokud nás...
Na hrdinský příběh zapomeňte

Na hrdinský příběh zapomeňte

Ondřej Vrtiška  |  6. 11. 2017
Americký neurovědec Stuart Firestein studuje čich, ale v rozhovoru na to vůbec nepřišla řeč. Proč jsme si s ním tedy povídali? S chlapíkem, který...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné