i

Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Příbuzenské vztahy afrických a eurasijských slonů

 |  1. 9. 2017
 |  Vesmír 96, 470, 2017/9

Africký pralesní slon je blízkým příbuzným vyhynulého paleoloxodona, evropského obra doby ledové, jak ukázala studie evropsko­amerického týmu paleontologů, zoologů a genetiků. Studium DNA z fosilních nálezů způsobilo v minulých letech revoluci v našich znalostech evoluce a fylogeneze moderního člověka a v dohledné době zřejmě způsobí obdobnou revoluci
také v systematice pleistocénních savců.

Palaeoloxodon antiquus byl velký slon, který vyhynul před asi 100 tisíci lety. Jeho areál se ozkládal v západní Eurasii, od jižního Španělska po východní Kazachstán. Samci dosahovali výšky 4 metrů a hmotnosti 13 tun. Genetikům z ústavu Maxe Plancka v Lipsku se podařilo izolovat mitochondriální a jadernou DNA z fosilií paleoloxodona z lokalit poblíž Výmaru a Neumarku v německém Durynsku, starých 120–240 tisíc let. Jedná se o velký úspěch. Starou DNA se dosud dařilo získat pouze z fosilií pocházejících z oblastí věčně zmrzlé půdy nebo z chladných jeskyní, jako je Sima de los Huesos ve Španělsku. Zdokonalující se genetické metody umožnují izolovat desítky či stovky tisíc let starou DNA také z nálezů pocházejících z oblastí s mírným klimatem.

Fylogenetická analýza ukázala, že paleoloxodon nebyl blízkým příbuzným slona indického (Elephas maximus), jak předpokládali paleontologové, ale afrického slona pralesní­ ho (Loxodonta cyclotis). Jejich společný předek žil před více než dvěma miliony let. Společ­ný předek paleoloxodona, slona pralesního a slona afrického (Loxodonta africana) pak žil před více než pěti miliony let. Afričtí sloni tedy v pleistocénu úspěšně expandovali do Eurasie, přičemž se značně odlišili od svých předků.

Slon pralesní obývá deštné lesy střední a západní Afriky a od slona afrického, který obývá savany, se liší velikostí a řadou morfologických a etologických znaků. Genetické studie dokazují, že pralesní slon je samostatným druhem, který naléhavě vyžaduje ochranu. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) nicméně výsledky těchto studií dlouhodobě zpochybňuje s poukazem na doklady hybridizace afrického a pralesního slona, založené na mitochondriální DNA (viz Vesmír 91, 620, 2012/11). Zjištění, že pralesní slon není blízkým příbuzným afrického slona, ale evropského paleoloxodona, činí další zpochybňování jeho druhového statusu bezmála nemožným. Nová práce tak může mít významné důsledky pro ochranářské snahy.

Meyer M. et al., eLife, DOI: 10.7554/eLife.25413

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Duda

Mgr. Pavel Duda (*1986) vystudoval ekologii živočichů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde pokračuje v doktorském studiu zoologie. Zabývá se evolucí a fylogenezí člověka.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné