Degradace půdy způsobená nejistou držbou

K degradaci půdy a krajiny v podobě jednotlivých typů (eroze, desertifikace…) dochází z mnoha důvodů. Kromě přírodních daností, které lze ovlivnit jen stěží, rozhodují o úrovni a rychlosti degradace i socioekonomické faktory. Jednou z nejvýznamnějších příčin degradace je „land tenure insecurity“ čili nejistota půdní držby. Ta má řadu dílčích příčin, mezi něž, typicky pro střední a východní Evropu, části Asie, Afriky i Jižní Ameriky, patří značná fragmentace vlastnictví půdy. Náš tým poprvé klasifikoval extrémní fragmentaci vlastnictví jako příčinu degradace půdy a krajiny.

Velká fragmentace vlastnictví způsobuje rozdrobenost a nepřístupnost pozemků jednotlivých vlastníků, kterým tak fyzicky nebo ekonomicky znemožňuje obdělávat půdu. Půda je scelována na základě nájmu a obdělávána často v rozsáhlých blocích velkými zemědělskými společnostmi. Ze vztahu hospodář–půda–krajina mizí odpovědnost a ochota dlouhodobě investovat do udržení nebo zlepšení kvality půdy. Půda je naopak exploatována v zájmu krátkodobého zisku a není schopna obnovovat přirozenou úrodnost.

Česko je v tomto negativním smyslu hned dvojitým rekordmanem. Na jedné straně patříme k zemím s největší mírou fragmentace vlastnictví na světě (průměrná velikost zemědělské parcely je cca 0,5 ha), současně jsme zemí s největší průměrnou výměrou produkčních bloků orné půdy v EU. Držbu zemědělské půdy máme rozptýlenou mezi cca 3,5 milionu vlastníků, ale ve skutečnosti tuto půdu obdělává jen asi 30 tisíc zemědělských subjektů. Kdo je však v takové krajině odpovědný za její udržitelný rozvoj, za zachování nebo zlepšení kvality půdy?

Pro takto extrémní vlastnicko-uživatelské vztahy jsme popsali nový jev „Farmland Rental Paradox“. Postihuje skupiny parcel v průměru menších než 1,07 ha. Čím menší vlastnické parcely pod tímto prahem jsou, tím větší uživatelské bloky mají tendenci vytvářet. Jinými slovy, bude-li fragmentace vlastnictví půdy pokračovat, bude naše krajina stále homogennější se všemi negativními důsledky, které tento stav přináší.

Poznání vazeb mezi land tenure security a degradací půdy umožní definovat účinná opatření ke zpomalení nebo zastavení degradačních procesů. Míra degradace v některých částech světa přitom rozhoduje až o přežití, v našich podmínkách „zatím jen“ o redukci přirozené úrodnosti půdy a mimoprodukčních funkcí krajiny.

Výzkum problematiky v podmínkách střední Evropy byl v letech 2014–2016 podpořen Grantovou agenturou ČR (GA14-09212S). Nový projekt pro roky 2017–2019 (GA17-07544S) rozšířil výzkum na území Portugalska a Filipín, což umožňuje zkoumat tuto problematiku v širším kontextu dalších typů degradace v různých podnebných pásmech. Vybrané dopady a praktické způsoby řešení byly popsány v projektu podpořeném finančními mechanismy EHP a Norska (EHP-CZ02-OV-1-027-2015). Souvislosti s erozními procesy začíná tým řešit tento rok v projektu National Science Foundation ve spolupráci s University of Denver.