Yamanakův elixír mládí

Všechny buňky lidského těla mají stejnou dědičnou informaci, a přesto se neuron nápadně liší od buňky jater, a ta se zase příliš nepodobá bílé krvince. Je to dáno odlišnou aktivitou genů v jednotlivých typech buněk. Některé geny jsou v neuronu „vypnuté“, jiné tu běží na plné obrátky, i když bílá krvinka je má „uspané“. S postupujícím věkem se do souhry genů v buňkách vkrádá nesoulad, pro jehož následky máme prosté označení stáří.

Na počátku naší existence stojí jediná buňka oplozeného vajíčka. Generace vědců přemýšlely nad tím, jak vrátit buňkám toto „vývojové mládí“ a proměnit specializovanou buňku opět v buňku schopnou množení a proměny na jakýkoli ze zhruba 230 typů buněk dospělého lidského těla. Většinou si představovali, že to vyžaduje rozsáhlou změnu v aktivitě genů, příliš komplikovanou na to, aby ji mohl cíleným zásahem navodit člověk v laboratoři. Japonský biolog Shinya Yamanaka vsadil na kacířskou myšlenku, že stačí změnit aktivitu několika málo genů. V prvním kole jich vytipoval asi 40. Nakonec však dokázal zvrátit buněčnou specializaci buněk aktivací pouhého kvarteta genů. V roce 2012 si za tento objev tzv. pluripotentních kmenových buněk odnesl ze Stockholmu Nobelu cenu za fyziologii a medicínu.