Rostla tu jen tráva a neznali jsme sůl

Střípky z dějin novoguinejské vesnice. Jak její přestěhování a příchod adventistů ovlivňují dodnes život jejích obyvatel.

Vesnice etnické skupiny Nungon se rozkládají ve vysokém pohoří Saruwaged v údolí řeky Uruwy, jež protéká provincií Morobe státu Papua-Nová Guinea. Populace Nungonů čítá zhruba patnáct set jedinců, obývajících šest vesnic. Tato skupina se dostala do těsnějšího kontaktu s Evropany a Australany ve třicátých letech 20. století, když u nich začali pracovat luteránští misionáři a vydali se k nim australští okresní úředníci.

Zatímco luteráni u nich působí od příchodu bez přestávky, zástupci koloniální vlády je navštěvovali jen příležitostně. Během více než půlstoletí trvající kontroly Austrálie nad Teritoriem Nová Guinea, jež skončila v roce 1975, se k nim vydali ani ne třicetkrát, vždy zhruba na dva dny. Z každé návštěvy vznikla patrolní zpráva, ve které okresní úředník shrnul průběh a výsledky patroly a zaznamenal důležité události, k nimž ve vesnicích došlo.

Veškeré dostupné psané záznamy jsou tedy založeny na zhruba šedesátidenní zkušenosti Australanů. O minulosti etnické skupiny Nungon se tak toho z archivních dokumentů příliš mnoho nedozvíme. Plyne z nich, že šlo o jednu z nejzaostalejších a nejméně rozvinutých oblastí teritoria. Tak se situace jevila Australanům. Archivní dokumenty nejsou jedinými svědectvími o minulosti etnika Nungon. Pamětníci totiž mají co vyprávět. I jeden z nich uvedl, že až do příchodu Australanů byla oblast velice chudá. „Rostla tu jen tráva kunai a neznali jsme sůl,“ shrnul tehdejší stav Moses, jeden z významných mužů v komunitě.

Skupina Nungon

Antropologové o prekontaktním stavu kultury a dějinách Nungonů mnoho nevědí, v minulosti se k nim totiž na terénní výzkum žádný nevydal. Jedinou antropologicky relevantní studii uskutečnil luteránský misionář Urs Wegmann, jenž tam působil v osmdesátých letech. Jeho studium bylo pochopitelně motivováno luteránskými zájmy.

Z dosavadních poznatků plyne, že se jedná o austronéskou jazykovou skupinu, jež byla v čilém kontaktu se skupinami na pobřeží poloostrova Huon, zejména s lidmi z ostrovů Siassi a Tami. Víme, že obyvatelstvo uvedených ostrovů vedlo čilý obchod s vnitrozemím poloostrova, dodávali sem keramiku a mušle. Výměnou získávali tapu a další cennosti. Ostatně tapa, tedy roztloukaná a zplstnatělá spodní kůra stromu, byla až donedávna hlavním oděvem Nungonů.